:-) :-) Kytičku fialek prodala mi prodavačka,/ já nečekal, až dostanu zpět./ S kytičkou fialek tak, abych ji nepomačkal,/ pospíchal jsem, abych tam byl v pět... :-) :-)

Stalo se mi, že jsem ve WhatsApp měla zmeškaný hovor, který přišel v noci, když jsem měla hlasitost vypnutou. Neodpověděla jsem, číslo mělo předčíslí +061 - což je Madagaskar. Co bylo také divné, že u toho bylo napsáno jméno mé neteře z Kladna. Dělají to rafinovaně, že si můžete myslet, že vám volal někdo z vašich příbuzných, přátel nebo známých.

Smutný příběh jedné panenky. Děkuji za něj....

Jendo, máš můj obdiv, přeji ti aby ti tvoje chuť psát a číst vydržela ještě hodně dlouho. Hodně štěstí. :-)

Ručně, stručně, zručně popsáno :-) Tak už vím, proč se říká o někom, kdo přišel někam pozdě, že to vzal přes Brušperk :-D Děkuji za článeček!

:-) :-) Kterak se opsanou naukou o bohu vylhat z ateismu... :-) :-)

Moc hezké.

Moc zajímavé. Díky!

U nás na chalupě už taky rostou. Nejfotogeničtější jsou ale mochomůrky. Také je ráda fotím.

Zajímavé, perfektní. Ostatně jako vždy. Děkuji, tuším, co dá takový článek práce, než vznikne.

Zuzano, moc hezký vyznání...

Děkuji, Jarko. Tak v prvé řadě Děčín - měla jsem tam tetu a mámina sestřenice nás tam pozvala na pár dní nějak těsně před "osmašedesátým." Bydlela v Kamenické ulici. Více než město mi utkvěl výlet do Hřenska. Teď k Edit Piaf - našla jsem si hned články a videa a zjistila, že Vanda Hauserová o ní psala diplomku a je spoluautorkou scénáře, navíc za tu roli získala širší nominaci na cenu Thálie. Petra Bílková vypadá jako kluk, ale je moc fajn ženská a renesanční člověk. Děkuji za článek - příběh Edit Piaf, její hlas a písně jsou moje srdcovka, a že to někdo umí přiblížit divákům a posluchačům, je naprosto úžasné. A tady i čtenářům ;-)

Všem gratuluji. :-)

Tý brďo, Danielo, já se skoro bojím, protože tomu všemu částečně i věřím. Poté, co na vlastní oko vidíš určité věci v Peru a v Mexiku, takové myšlenky tě napadají... Mimozemšťani... :-) Apropos, nádherné fotky a totální švih ve vyprávění! ♡ Díky!

Alenko, to je perfektní článek. Pobavil. A přeji už jen klid a pohodu po smysluplné práci :-))

Ráda jsem se po Kalábrii zase prošla, Pizzo a Tropeu zvlášť. Velmi podrobně, trpělivě a perfektně vše popsáno a zdokumentováno. V městečku Tropea nám chutnala piza s červenou cibulí u příjemné paní v malinkaté pizzerii. Už doma jsme vloni plánovali výlet lodí po krásném pobřeží, ale moře se rozbouřilo a plavba se nekonala. Takže také zbyla jediná možnost - Pizzo a znovu Tropea. Když znovu v Tropea, tak vzhůru do svatyně Santa María ... Krásné fotky a skvěle informativní povídání, děkuji, Vlaďko.

Čtu všechny příběhy, kde vystupuje kočička nebo kocourek. Děkuji vám moc.

Přátelství, příroda a hudba... Co víc si přát ? Moc hezké, Ivo.

Míšo, díky.

Jani, skvělé počtení hned zrána. Tak setkala jsem se s různými knihovnami a knihobudkami, či jak se všem těm vymyšlenostem říká. Ale knihy navlečené na tyči, to tu (asi) ještě nebylo. On to nakonec bude ten oxymorón: knihy sice nejsou cenzurovány, ale plnohodnotně listovat v nich nelze... tzn. přece jen cenzura? :-)