Myslím, že v dětství a mládí člověk vnímá radosti – větší i menší – jako samozřejmost. Nezamýšlí se nad nimi. Život je přece převážně hezký. Proto se domnívám, že radovat se z maličkostí je třeba se učit. Nečekat jen na velké věci. Protože těch je v životě podstatně méně než maličkostí. Nebo to, na co jsme se těšili, nám pak ani velkou radost neudělá.
Je tedy možné, že čím je člověk starší, tím víc se umí radovat z maličkostí. Protože se váží každého dne. Předpokládá, že „nic velkého“ už nepřijde. Raduje se z maličkostí náhodných, i z těch, které si připravil sám. Na světě je tolik drobností, z nichž se můžeme radovat.
Já mám například radost, když potkám roztomilého caparta nebo miminko v kočárku, hezkého pejska, když se na mě usměje prodavačka. Když po několika zamračených dnech vysvitne sluníčko. Mám radost, když si na mě přijde lehnout a dá mi pusinku mourovatá kočička Bišinka, o kterou se často starám.
Radost mi dělá sledovat z okna děti hrající si na zahradě mateřské školy. Mám radost, když si koupím domů kytičku, uvařím si něco dobrého k jídlu, dopřeju hořkou čokoládu. Když si čtu hezkou knížku. Když si vpodvečer naliju skleničku bílého vína a zapálím svíčku. Nebo když si v létě sednu s vínem na balkon a přes barevné muškáty se dívám do dálky. Když jdu na procházku do parku nebo k Vltavě, navštívím zajímavou výstavu. Když zjistím, že jsem zhubla pár deka. To všechno jsou malé radosti, které si můžu dopřát sama.
Sama jsem ráda, ale samozřejmě někdy potřebuju někoho blízkého. A tak mám radost, když mě přítelova dcera s manželem vezmou do svého domu ve vsi u Kolína, kde mají kočičky, když mi zavolá kamarádka nebo s ní jdu třeba do cukrárny a u dobré kávy si hezky popovídáme, když mám Teams s Jendou. Když dostanu milý e-mail.
Mám radost z hezkých ohlasů na článek zveřejněný na íčku. Z pocitu, že jsem jeho součástí. (Ale, abych neurazila – to asi není maličkost, že?)
Nikdy jsem neuměla a neumím dodnes radovat se nahlas – jásat, gestikulovat. Raduji se převážně uvnitř, tiše. To mrzelo mé rodiče, když jsem byla malá. Bývali zklamáni, že se neumím radovat z dárků, které jsem od nich dostala. Snažila jsem se jim vysvětlovat, co cítím, ale moc jsem je nepřesvědčila.
Radost je také, když ji člověk rozdává, když může udělat radost někomu jinému. Třeba i maličkostí. Také máme větší radost, pokud se o ni můžeme s někým podělit. I o maličkost.
A jaké maličkosti dělají radost vám?
Na téma radost jsem si vybrala z velkého množství několik citátů:
„Především se nauč mít radost. Pravá radost je tím nejdůležitějším v životě.“ Seneca (4–65 př. n. l.) římský filozof
„Moudrost není v sebezapírání, ale v tom, naučit se nalézat radost ve věcech dostupných.“ John Ruskin (1819–1900) anglický spisovatel
„Radost z malých věcí, láska k malým věcem. Ale ať dovedeš milovat také ty veliké! Malé věci bez měřítka zadního plánu velikosti nemají než všední, nicotný, a hlavně lhostejný rozměr.“ Josef Čapek (1887–1945) český malíř a spisovatel
„Mnoho lidí ztrácí malé radosti v naději na velké štěstí.“ Pearl S. Buck (1892–1973) americká spisovatelka
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ Ota Pavel (1930–1973) prozaik a novinář
„Pravá vnitřní radost vzniká sama od sebe. Není závislá na vnějších okolnostech ani vnějším úspěchu.“ Sri Chinmoy (1931–2007) indický spisovatel a guru
„Buďte vděční za každý den a najděte radost ve všech malých věcech kolem sebe.“ Tina Turner (1939–2023) americká herečka a zpěvačka
„Mysli na velké věci, ale vychutnávej si malé radosti.“ H. Jackson Brown (1940–2021) americký spisovatel
„Člověk musí vyhledávat radost a každý den mít nějakou.“ Jaromír Štětina (1943–2025) senátor Parlamentu ČR, publicista a spisovatel
Zdroj: https://citaty.net/vyhledavani/?h=radost
