Jak jsem málem plakala na cizím hrobě
Ilustrační foto: Pixabay

Jak jsem málem plakala na cizím hrobě

15. 2. 2026

Pokud si myslíte, že neuvěřitelné historky mě potkávají jen o Vánocích nebo státem uznávaných svátcích, jste na omylu. Mě se nějaká blbost může stát kdykoli a kdekoli. Třeba i na pohřbu.

V pondělí jsem našla ve schránce obálku s černým pruhem. Takové dopisy neotvírám ráda. Rychle jsem ho prolítla, abych sdělila rodině, kdy a kde bude poslední rozloučení s naší paní sousedkou.

V pátek brzy odpoledne. To bude den. Pořád nic a pak se to sejde všechno najednou,“ postěžovala jsem si.

A opravdu se to sešlo: ráno odvézt Bobinu na hlídání, pak letět na důležitou rehabilitaci, po ní honem se starým psem na veterinu na ještě důležitější operaci, po obědě ho vyzvednout, svěřit rodičům do péče a pospíchat na Olšany.

Cesta je to od nás dlouhá, takže jsem byla dost ve stresu. Všechno ale klaplo a já dorazila už patnáct minut před obřadem. Ještě jsem dokonce stihla koupit symbolickou květinu na rozloučenou. Poprchávalo, foukal vítr, a proto jsem vstoupila do vyhřáté čekárny, kde jsem se vmísila mezi pozůstalé.

Najednou se ke mně přihrnul soused.

„Jé, to jsem rád, že vás vidím. Překvapuje mě, že tu nikoho dalšího neznám. A na rozpisu u vchodu je jiné jméno. Nejsme tu blbě?“

Vytáhla jsem z kabelky parte a oba jsme si svorně přečetli, že jméno obřadní síně je dobře. V tu chvíli vykoukla paní z kanceláře a já ho postrčila, aby se šel zeptat, kdo tedy vlastně má pohřeb. Náš dotaz znejistěl i další čekající, kteří zbystřili. Oddechli si až ve chvíli, když zaslechli, že platí jméno jejich nebožtíka.

Paní asistentka se nám snažila pomoci a přesměrovávala nás jinam. My se ale nedali. Vytáhla jsem znovu parte z kabelky, aby se i ona mohla na vlastní oči přesvědčit, že síň sedí a my si nevymýšlíme, protože je pátek, a tudíž jsme tam správně.

Paní jen stěží zachovávala vážnou tvář, když nám sdělovala: „Ano, síň skutečně sedí, pátek taky souhlasí, ale vy to máte dvacátého a dnes je pátek třináctého!“

Nastala chvíle nechápavého ticha, kterou prolomil až soused: „Ještě že nejsem blbej sám.“

„Tak na shledanou za týden,“ smála se už naplno paní a s ní i část pozůstalých.

 „Co budeme dělat s těma kytkama?“ napadlo mě.

Soused bez zaváhání pronesl: „Já jí využiju, zítra je Valentýna, tak se hodí,“

V tu chvíli se už smáli úplně všichni.

Jen mě trochu zamrzelo, že nejsem chlap. Taky jsem mohla zabít dvě mouchy jednou ranou.

 

 

Můj příběh pohřeb
Hodnocení:
(5 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Lender Chaloupková
Aleno, ač neveselé téma, moc dobře jsem se pobavila :-)) Život by se neměl brát moc vážně, stejně z něj živí nevyvázneme ;-) Moc děkuju :-)) Ad Šárka B. (9:28) - tak to si dovedu dost dobře živě představit :-))
Naděžda Špásová
Alenko, tak to jsem se pobavila. Nejdřív to k smíchu asi moc nebylo, ale když jsi to doma vyprávěla, tak jste se určitě zasmáli, viď a to je dobře. Mějte se hezky. :-)
Jarka Jendrisková
Super černý humor, který napsal sám život. Díky za sdílení!
Soňa Prachfeldová
Přesně tohle se mi přihodilo, parte známé, vyjela jsem do Mostu, krásný udržovaný hřbitov za prestehovaným hřbitovem, u obřadní síně ani noha, vylovím mobil, pohřeb příští pátek. Doufám, že pán nezapomněli sundat černou stužku. :-)
Ingrid Hřebíčková
Aleno, článek je bezvadný, ale při zmínce, že dáš Bobinu do péče rodičům, to je obrovský dar. To bohužel nevíme, co je. Takhle se bráníme myšlence mít dalšího psa, ...ale tobě děkuji za článek pro zasmání.
Michaela Přibová
Alenko, to jsem se zasmála. Závěr nemá chybu. Jak se vše dá využít :-))
Šárka Bayerová
Ty jsi, Aleno, přišla s křížkem před funusem... :-)
Iveta Tomčíková
Paní Aleno, připomnělo mi to seriál Chalupáře a sice díl č. 9 nazvaný "Náhradník". Též tam byla dána květina z pohřebního věnce - ženě i když při zcela jiné příležitosti. Krásný článek a to, že můžete svěřit svým rodičům péči o vaše miláčky - musí být úžasné. Kdo má rodiče ve věku nad 60let, je Dar. Zvláště ty, kteří se ještě dokáží postarat nejen sami o sebe, ale i o svěřence od svých dětí ve věku seniorů. Děkuji za vtipný článek. :-)
Zdeněk Hart
Skvělé, bezvadné a nejlepší je využití těch pohřebních kytek. Sv. Valentýn. To se Vám nebo sousedovi povedlo.
Alena Velková
Šárko, radši ne :-) Já jsem paní znala od dětství, měla jsem jí ráda a tak jsem tam opravdu moc chtěla jít, ale ta operace Dixiho mi do toho hodila vidle, tak jsem byla fakt ve stresu, abych tam, jak jsi to správně definovala, nepřišla s křížkem po funuse...představ si, že bych si to tam fakt odseděla ...takže z toho plyne poučení, že všechno si má člověk prostudovat důkladně, i parte.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 7. týden

Přes silnice, řeky, údolí. Kamenné, dřevěné, betonové. Známé i méně známé. Tématem vědomostního kvízu tohoto týdne jsou "Mosty"