Jak jsme kdysi žili. A přežili...
Ilustrační foto: Freepik

Jak jsme kdysi žili. A přežili...

15. 1. 2026

Pamatuju si to jako dnes. Bylo mi osmnáct, vlasy jsem měl hustší než plot u sousedů a sebevědomí tak velké, že by se do něj vešla celá vesnice i s kravínem.

Moje první láska se jmenovala Maruška, měla copy a oči jako dvě černé díry – vtáhly mě a už nepustily. Jenže tehdy nebyly ty sociální sítě, do kterých dnes mladí loví, takže když jsem jí chtěl napsat, musel jsem vzít papír, tužku a doufat, že pošťák nebude mít špatnou náladu. A on tehdy neměl, psaníčko bylo doručeno a konalo se první rande. No, rande tehdy znamenalo procházku kolem rybníka a limonádu, či později jedno pivko v hospodě. Bylo to krásné, ale krátké.

Brzy jsem se zamiloval znovu. Do motorky. Moje první, stará Jawa, měla víc nálad než tchyně. Když jsem ji koupil, myslel jsem si, že jsem král silnic. Vyrazil jsem na návsi, všichni koukali, já se tvářil jako James Dean… a pak jsem zjistil, že jsem zapomněl sundat stojánek. Motorka se vzpříčila, já letěl přes řídítka a skončil v sousedovic plotě. Trocha šrámů, ale jinak naštěstí vše v pořádku. Tedy kromě motorky. Trvalo pár týdnů, než jsem ji dal dohromady. A pak už jsem byl opatrnější. Byla to moje milovaná Jawa, moje svoboda.

Přišel nástup do práce. A to byla kapitola sama pro sebe. Dneska se mladí bojí, že jim v kanceláři dojde káva. My jsme se báli, že nám dojde seno pro krávy. Dodnes vzpomínám na Frantu. To byl věčný vtipálek. Jednou jsme opravovali traktor a Franta povídá: „Neboj, já to mám pod kontrolou!“ A jen to dořekl, traktor se rozjel z kopce přímo k rybníku. Franta běžel za ním a křičel: „To je v plánu! To je v plánu!“ No, nebylo. Traktor skončil po nárazu v rákosí, Franta v bahně. Od té doby jsme mu říkali „Inženýr pro vodní stroje“. Kupodivu ho tehdy nevyhodili ze zaměstnání, měli jsme šéfa, který byl občas pruďas, ale jinak férový chlap. 

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že jsme to přežili bez mobilů, bez internetu a bez toho, aby nám někdo říkal, kolik kroků máme dneska nachodit. Prostě jsme žili. A když se dneska podívám na ty chytré telefony, říkám si: „Jo, chytré jsou, ale jestli byly ty naše časy hloupé, tak ať žiju v hlouposti navždy.“

 

 

 

mládí Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Lender Chaloupková
Pane Václave, vítejte na íčku a díky za skvělý článek :-))
Daniela Lender Chaloupková
Pane Václave, vítejte na íčku a díky za skvělý článek :-))
Naděžda Špásová
Taky vzpomínám na své mládí. Jsem holka z vesnice, která byla tak chytrá, že se ve svých sedmnácti letech dostala do Prahy. Jezdila jsem domů jen na víkendy a vymetala kde co. Vzpomínky jsou stále v hlavě. Nevím po kom jsem byla, určitě ne po rodičích, závist mé sestry a blbost mého bratra a opilství táty zapříčinilo, že jsem po narození syna sebrala saky páky a odstěhovali jsme se s mužem do Ústí nad Labem. A jsme tu dodnes. Ale na své mládí jsem nezapomněla. A ani na ty, kteří to prožívali se mnou.
Zdenka Jírová
Je to krásná vzpomínka, také mám tak pěkné vzpomínky na mládí bez elektroniky, ale vůbec jme ji nepostrádali. ?Můj muž měl také motorku Jawu 250, ale modro-bílou, byla to nějaká mimořádná série. Najezdili jsme na ní mnoho kilometrů, byli jsme i na Slovensku, na Moravě a po celých Čechách. Jezdili jsme se stanem a kotlíkem, kde jsme si vařili oběd- Byly to krásném časy.
Zuzana Zajícová
...koukám, že se mi do příspěvku vloudila chybička... byli jsme mladí, dychtiví...
Iva Bendová
Sice jsem na "chytrém mobilu" poněkud závislák, ale "Nikdy se nevrátí pohádka mládí..." a jsem za vše z té doby vděčná. Babičkám za venkov a rodičům za statečný a zodpovědný rodinný přístup ve městě. Zvládli to i bez stranického průkazu dobře. Sice žádné moře, žádné auto, ale to konstatuji až teď - nic nám se sestrou nechybělo, nebylo nic, na co bychom žehraly, že nemáme. Mamka nikdy nepřestala říkat paní učitelko nebo pane učiteli, slovo soudruh neměla ve slovníku, a přesto budila respekt. Děkuji panu Jarolímovi za chvilku hezkých vzpomínek :-)
Šárka Bayerová
Se švihem, moc pěkně napsané...
Alena Švancarová
Jitka to napsala skvěle,ano ,prima článek.
Jiří Dostal
:-) Nejsem si jistý, zda o smysluplnosti života nežvaní nejpřesvědčivěji zážitkoví rozmarníci a šmejdi s kouzelnými hrnci... :-)
Zuzana Zajícová
Alena to napsala i za mě... byli jsme mladí, dychtivě, ale ta doba byla temná. Vítám vás zde na íčku a díky za hezký vstupní článek

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.