Soňa Prachfeldová
10.1.2026 17:27
Paní Olgo, je to moc těžké pro vás, to chápu, ale nevzdávejte se. Poděkujte svému tělu, pochvalte každý den a nepropadejte trápení. Je to hlavne o psychice. Moje kamarádka byla v létě l.r. na operaci a následovala chemo, vzali jí prs a neztrácí optimismus. Přijde za námi do tělocvičny, zacvičí si s námi, raduje se z ježka, který začíná rašit a nedá šanci té mrše. Přeji vám, moc, abyste se cítila lépe a lépe. Věřte, že na to máte.
Zuzana Pivcová
10.1.2026 16:47
Hlavně, Oli, ty všechny neduhy nejmenujte, necháváte je tímhle způsobem se zhmotnit. Byly, protože třeba u Vás měly něco na práci, ale teď už ne, tak jdou jinam.
Zdenka Jírová
10.1.2026 00:39
Paní Olgo, nebuďte tak pesimistická. Mně je 81 let, rakovinu jsem prodělala před 14 lety, cukrovku se všemi jejími průvodními znaky mám také, k tomu mám špatnou páteř a velmi špatně chodím i s hůlkou. Když jsem přišla po poslední kontrole z nemocnice po rakovině, kdy mi vzali polovinu prsu, napsala jsem si na čtvrtku své nové životní motto : "Cítím se báječně a jsem úplně ZDRAVÁ!!" Ta čtvrtka mi visí nad stolkem s PC dodnes a nesundám ji. Svůj život jsem si přizpůsobila svým zdravotním možnostem a žiji docela spokojeně. Už skoro 20 let žiji sama s mou věrnou kočičkou Mejdynkou a nestěžuji si. Mám 2 dcery, 2 vnoučata a 1 pravnoučka, s kterými jsem ve styku. Doufám, že zbytek života prožiji bez velkých změn.
Daniela Lender Chaloupková
9.1.2026 19:33
Paní Olgo, dovolím si napsat ještě jeden příspěvek. Přečetla jsem si Vaše články deset let nazpět. Máte můj velký obdiv. Za to, co jste dělala pro děti a za to, jak jste zvládala první ataku. Bojujte - v rámci svých možností. Zkuste každý den najít alespoň malý střípek radosti. Přeji hodně síly a nevzdávejte se. Dejte té mrše pořádně na prd .... :-))
Ingrid Hřebíčková
9.1.2026 18:36
Paní Olgo, zase jsem s hrůzou zjistila, že jsem klikla na hvězdičky. Ani o tom nevím, myslím na vás celý den.
Věra Ježková
9.1.2026 15:50
Paní Olgo, váš článek na mě hluboce zapůsobil. Cítím s vámi. Přeji vám hodně sil a zdraví.
Daniela Lender Chaloupková
9.1.2026 15:31
Paní Olgo, mohu napsat jen to, co bylo již vysloveno přede mnou. Nevzdávejte se. Neměla jsem tolik komplikací, jako Vy, ale i tak mi trvalo rok, než jsem se jakž takž zmátořila a další tři, než jsem se vrátila do běžného života. Pomohla mi hlavně víra v sebe, můj manžel jako má životní opora, odpočinek, bylinky, výborná fyzioterapie .... Dnes jsem v naprosté pohodě. Přeji Vám co nejvíce radosti do života, pevné zdraví a víru v lepší příští :-) Děkuji za sdílení.
Ingrid Hřebíčková
9.1.2026 14:37
Paní Olgo, jestli budete chtít, já bych na vašem místě dala šanci tichu, naslouchala sama sobě, prostě bych se snažila " ponořit" do sebe. Vždyť i ve své básni Smutek se o tom zmiňujete. Ta dechová cvičení určitě když ne hned, tak časem určitě pomohou. V článku Stará známá je opět tady píšete, že je praktikujete. Držím vám palce a posílám též pozitivní energii.
Michaela Přibová
9.1.2026 14:21
Paní Olgo, moc vám držím palce. Souhlasím s Danielou /08.08/: Vaše krásná úvodní fotka dokazuje váš výtvarný cit a stejně tak Vaše báseň Smutek dokazuje váš umělecký cit. Jak píše Blanka /09:08/ dejte nám nahlédnout do vaší tvořivé mysli. Pokud to jen půjde, zabývejte se malbou, U3v, prostě vším, co působí radost a odvede smutné myšlenky. Jste silná. Ono se to časem srovná.
Jan Zelenka
9.1.2026 10:07
I s tím vším se dá žít. Jen je třeba se s tím vnitřně smířit.
Načíst starší příspěvky
