Pro Čechy a krále Jana Lucemburského byla v roce 1315 Jitka zklamáním. Jelikož se narodila Elišce Přemyslovně už jako druhá dcera. Po Markétě. Samozřejmě se toužebně čekal dědic a následník. A zase to nevyšlo. Jak známo Václav, tedy pozdější král a císař Karel IV., přišel na svět až za rok.
Zbraslavská kronika:
Léta Páně 1315 dne 21. května v prvou hodinu se narodila panu Janovi, králi českému, hraběti lucemburskému, druhá dcera, Jitka, a při jejím narození se lid znepokojil proto, že se čekalo narození syna. Uvažujíc to matka této dívky, paní královna Eliška, takto přede mnou pravila: "Protože takřka nikdo nemá rád toto dítě, proto je musím já mít ráda tím vřeleji... "
Nakonec zklamanému otci Jitka přece jen výrazně posloužila. Politicky, samozřejmě. Jan Lucemburský zprvu provedl s malou princeznou na evropské sňatkové šachovnici několik marných tahů, to je pravda. Pak se ale jeden povedl dokonale.
Jitka Lucemburská a Jan z Valois (Wikimedia Commons)
V roce 1332 provdal otec Jitku/Juttu/Gutu za Jana z Valois, normandského vévodu a syna francouzského krále Filipa VI.. A představte si, že Jitčin o rok mladší bratr Václav už byl v té době dávno ženatý. Jako sedmiletého ho totiž oženili se stejně starou sestrou zmíněného krále, s Blankou z Valois. Náš budoucí Karel IV. už totiž na francouzském dvoře léta žil a vzdělával se.
Jitka přijala ve Francii nové jméno. Bonne. Česky Dobrá Nebo Dobřena? Mezinárodně se jí říká spíš Bona. V podstatě jde o překlad jména Guta.
Na srpnové svatbě mladého páru v Melunu bylo údajně šest tisíc hostů a bujaře se oslavovalo dva měsíce. A to bylo ženichovi Jeanovi teprve čtrnáct let. Boně sedmnáct. Kronikáři psali o její nesmírné kráse a vzdělanosti. Každopádně se ví, že česká princezna a poté normandská vévodkyně (také z Anjou a Maine) ve Francii usilovně podporovala umění. Přeslavný básník a hudební skladatel Guillaume de Machaut, který léta působil na dvoře jejího otce Jana Lucemburského, se po bitvě u Kresčaku přestěhoval právě k ní. A pro svou tvorbu tam měl více než skvělé podmínky. Svědčí o tom minimálně jeho Soud českého krále, oslavná skladba věnovaná Janu Lucemburskému.
Následník francouzského trůnu Jean a jeho manželka Bona Lucemburská měli celkem jedenáct dětí. Jen dvě děvčátka zemřela v dětském věku. Ostatní potomci se dožili minimálně dospělosti. Mezi nimi budoucí navarrská královna Jana, syn Ludvík - pozdější král neapolský a hlavně Karel (1338-1380), který posléze dostal přízvisko Moudrý a jako francouzský král byl toho jména pátý.
Roku 1348 začal iluminátor Jean Le Noir, spolu se svou dcerou Bourgot, pracovat na žaltáři (Le Psautier de Bonne de Luxembourg), který si vévodkyně objednala. Nádhernou knihu si ale donátorka vůbec neužila. Zemřela 11. září roku 1349 těsně po jejím dokončení. Stala se jednou z obětí morové epidemie. Černá smrt tehdy obcházela celou Evropu a kosila i vznešené hlavy. Bonu zastihla v klášteře v Maubuissonu.
Žaltář Bony Lucemburské (Wikimedia Commons)
Zmíněný žaltář s nadčasovými ilustracemi je nejvzácnější památkou, která po "naší" Jitce světu zůstala. Dnes v majetku Metropolitniho muzea v New Yorku.
Po smrti milované Bony se vévoda Jan znovu oženil. Už za necelého půl roku. A to s hraběnkou Jeanne d' Auvergne, mladou vdovou po Filipovi Burgundském. Byla totiž také matkou tříletého dědice burgundského vévodství, což bylo zásadní. Prostě velmi důležité věno...
Načež za další půlrok zemřel král Filip VI.. A z jeho syna, vdovce po naší Jitce, se stal král nový - Jan II. Francouzský, zvaný Dobrý...
Fakta: racineshistoire.free.fr; Wikipédia Française, Zbraslavská kronika (citace)
