Před pár dny vznikla na diskuzním fóru Ring zajímavá diskuze o tom, co je vlastenectví a jak ho osobně vnímáme. Ocituji, co nám říká AI: “Vlastenectví je pozitivní a aktivní vztah k vlastní zemi, založený na úctě k jejím hodnotám, kultuře, historii a lidem a zahrnuje pocit sounáležitosti a ochotě přispívat k jejímu rozvoji. Neznamená to povyšování vlastní země nad ostatní země, ale uvědomělou péči, kritické myšlení a snahu o její dobro.“
Toto je oficiální pojmenování. Myslím, že to ale neznamená pro každého v praxi totéž. Někdo se považuje za vlastence, když v hospůdce u piva bojuje za vlast, někdo je ochoten v případě potřeby položit život za svou vlast doopravdy.
Každý národ má svá slavná i méně slavná období a ty by měl každý znát. Také by měl znát své písničky a mýty či pohádky, které mu zpívala a vyprávěla maminka svou mateřskou řečí. Pokud toto zná a ctí, může o sobě říci, že je vlastenec, protože bude za zachování těchto kořenů ochoten i bojovat bez ohledu, jaká je kolem něho momentální politická situace. Za to bojovali kdysi jak v Rakousko - Uhersku (např. T.G.Masaryk), tak jako bojovali spojené národy proti Hitlerovskému fašismu.
Nikomu projevení vlastenectví nebrání v uznání jiných národů, které mu nebrání, aby mohl mluvit za svou zem. Vymlouvat se, že teď právě se nehodí, aby se mohl bez bázně přihlásit ke svému národu, to už je zrada národa, ať je jak chce „veliký“. Mávat vlaječkami a zpívat vlastenecké písně nikoho vlastencem neučinilo. Mít ale respekt ke svrchovaným symbolům své země, by měla být povinnost.
Nevím, jestli jsem na něco nezapomněla, to už si každý doplní sám. Záměrně se neodvolávám na žádnou politickou situaci, ta se může často měnit -známe z posledních sta let, ale z čeho člověk vyšel, se nemění.
