Ve článku věnovaném veteránům jsem popsal události u Trajanova mostu přes Dunaj a porážku habsburského vojska ve Vetraniho jeskyni koncem srpna 1788. Jak jsem uvedl ve článku „Proč jsou veteráni veteráni“, po hromadné sebevraždě v beznadějné situaci vojáků rakouského vojska se zbytek přeživších připojil k armádě maršála Lacyho a ustupoval s ním do vnitrozemí. Toto je pokračování jejich příběhu:
V únoru roku 1788 vyhlásil císař Josef II. na základě spojenecké smlouvy s Ruskem už Bůh ví kolikátou válku Osmanské říši. Rakouské armádě velel již starý a dost neschopný maršál Lacy. V důsledku jeho strategických chyb dosáhli Turci převahy a v srpnu 1788 překročili Dunaj v Železných vratech v Banátu a postupně vytlačovali Rakušany do Sedmihradska. Od vojenské hranice v Banátu ustupovalo 100 000 vojáků rakouské armády pod vedením maršála Lacyho a za osobní účasti císaře Josefa II. na sever do vnitrozemí ke městu Karansebeš.
(Vložená poznámka: Karansebeš je město v rumunském Banátu na půli cesty mezi Železnými Vraty a rumunským Temešvárem. Je zajímavé, že ještě před 107 lety to byl náš stát. Od českého Šluknova na severu po chorvatskou Provodinu na jihu, od Feldkirchu v rakouském Vorarlbersku na západě po Brašov v rumunském Sedmihradsku. To všechno byla naše domovina. Konec vložené poznámky.)
V noci 17.9.1788 postupovala kolona pěšáků, po stranách chráněna husarskou jízdou, rumunským vnitrozemím na sever k řece Timis. Řeku nejdříve překročila husarská jízda a za ní pěchota. No a jak to je v Rumunsku dodnes, kde je štau, tam hned něco začnou prodávat místní cikáni. A tlupa cikánů nabídla tenkrát husarům pár sudů pálenky. Husaři jí koupili všechnu a když přebrodili přes Timis pěšáci a chtěli také, husaři nic infanteristům nedali a začali rychle „barack pálinku“ konzumovat. Pěchota se snažila se k sudům dostat, a tak se husaři okolo sudů opevnili. Některý z pěšáků-alkoholiků v absťáku na husary vystřelil, husaři střelbu opětovali, nastala bitka, zranění utíkali, zadní voj viděl zkrvavené kamarády a v domění, že byli napadeni Turky, začali střílet do tmy a voláním na Turky upozorňovat. V mnohonárodnostní armádě, kde byli rodnou řečí hovořící Rakušané, Maďaři, Italové, Češi a další národnosti monarchie, si vojáci mezi sebou moc nerozumněli, což zvyšovalo napětí. V palbě a nastalém zmatku začali vojáci prchat, důstojníci volali „Halt! Halt!“, čemuž ovšem vyděšené mužstvo rozumělo jako „Aláh, Aláh!“, což je ještě utvrzovalo v tom, že útočí Turci. Zadní řady se snažili dostat přes most a talčili se na přední voj, ten v domění, že mají Turky v patách, střílel na zadní voj z pušek. Navíc husaři, vědomi si toho, co způsobili, se snažili ujet, aby byli z obliga a dusot jejich koní velitel dělostřelců považoval za útok turecké jízdy a zahájil na husary palbu z děl.V té vřavě prchající vojáci vytlačili kočár s císařem Josefem II. do řeky Timiše, povoz se rozlámal a nemocný císař musel po vyproštění z vraku kočáru a z řeky dále ujíždět na koni. Spořádaný pochod ke Karansebeši se pálenkovým incidentem proměnil v chaotický útěk a tragedii, kdy se armáda rozpadla, Rakušané ztratili údajně 10 000 mužů, několik děl, proviant a navíc se ztratila armádní pokladna s penězi na výplatu vojáků.
Když za dva dny dorazili na místo Osmani, nevěřili vlastním očím. Rakouská armáda nikde, jen deset tisíc mrtvých protivníků. A tak Rakušané porazili sami sebe a Turci obsadili Karansebéš bez boje.
Císař se vrátil do Vídně, maršál Lacy se hodil marod a rezignoval a do čela armády nastoupil generál Laudon všeobecně známý z dobové lidové písně.
Jaké z toho plyne poučení pro teď? Války mezi křesťanskou Evropu a islámem se táhnou dějinami jako červená niť. A je-li válka, pak je lepší ji vyhrát. A od rumunských cikánů je cokoli na silnici kupovat na pováženou.
P.S. Stejně by mne zajímalo, kdo šlohnul tu armádní pokladnu.
Autor při tvorbě článku vycházel z ústních informací průvodců a informačních materiálů, které získal při návštěvě na místě, tedy v Veteraniho jeskyni a v Etnografickém muzeu a muzeu hraničářského pluku v Caransebes a doplnil a upřesnil data podle materiálů popisujících tuto bitvu ze zdrojů dostupných na sítích. Článek je samostatnou prací autora, nikoli kopií některého ze zdrojů. J.B.
