Náš koníček genealogie
Všechny fotografie: M. Richterová

Náš koníček genealogie

15. 11. 2025

Genealogie je mým koníčkem novým, tak říkajíc důchodovým. Už jen proto, že vyžaduje spoustu času a dříve by nebylo pro mne možné se jí věnovat.

Kromě času je pro tuto zálibu potřeba hodně trpělivosti. Většinou jsem u počítače vysedávala dlouho do noci, dokud mi nebyla zima, až jsem si uvědomila, že topení už dávno vypnulo a musím vše odložit na druhý den. Vyhledávání údajů jsem se věnovala hlavně přes zimu, kdy jsem neměla práci na zahrádce.

I dávku štěstí potřebujeme, totiž aby příslušné matriky vůbec existovaly, nebyly ztracené nebo znehodnocené. Také aby předkové byli v rozsahu naší republiky a abychom měli údaje, které nám pomohou dostat se do zdigitalizovaných matrik na internetu.

K této zálibě, aniž to věděla, přivedla mne maminka, která sepsala údaje o své rodině a já je později našla. Co neznala, sháněla dopisováním příbuzným, udělala podle svých možností maximum. Sestavila i menší rodokmen z fotografií, fotky jsou v rámu místo starého obrazu, a já mám možnost se kdykoliv potkat s rodinou i s jejími nelehkými osudy. Maminka také sehnala adresy a zorganizovala setkání celé své široké rodiny v obci prarodičů.

Pro genealogii přeskočila jiskřička zápalu i na mého muže, a to když viděl, že stále mám co dělat na svém rodokmenu a k jeho se jen tak nedostanu. Po práci jsme si vždy sdělovali, co máme nového, jakou záhadu řešíme, a těšili jsme se, jak budeme druhý den pokračovat. Náš byt se proměnil v detektivní stanici, radili jsme si navzájem.

Kromě matrik hledali jsme i v majetkových a pozemkových knihách, v soupisech duší, někdy v kronikách obcí, ve všech archiváliích dostupných na internetu. Občas jsme zašli i na obecní úřady nebo se dotazovali na matričních úřadech. K tomuto koníčku patří i návštěvy vypátraných míst, obcí, případně hřbitovů, chceme vědět, v jaké krajině naši předkové žili a pracovali.

Také jsme se zúčastnili kurzu pro genealogy, ale tam jsme se jen málo nového dozvěděli, protože už jsme byli samouci, i číst staré texty jsme z větší části uměli.

Škoda jen, že již není možné seznámit se všemi objevy naše rodiče.

Ač je to neuvěřitelné, naše rodokmeny vycházejí ze společného začátku. Zhruba dvě desítky let před rokem 1700, než se oženili a než se jejich potomci rozběhli do světa, přesněji řečeno ke mně a k manželovi, žili dva bratři v jedné rodině. Náhoda nebo osud? Další zajímavé náhody ohledně svých příbuzných jsem ještě zjistila. Není to prý nic výjimečného, stává se to. 

I moje minulost mne překvapila, to když můj praděd, narozený dva roky před svatbou svých rodičů, byl po svatbě prohlášen za manželského a přejmenován. Vše se z matrik vyčíst nedá, možná jsem tak byla přejmenovaná i já.

Zajímavá pro mne byla celá dlouhá linie mlynářská. Skoro všichni potomci muži stávali se zase mlynáři, cestovali po mlýnech, a bylo velkým dobrodružstvím je vyhledávat.

Z nalezených údajů jsme sestavovali grafické záznamy i stromy života. Ráda sepisuji rodinné kroniky, doplňuji je fotkami předků i míst, kde žili. Většinou projeví zájem i ostatní příbuzní a ty pak obdarovávám. Prima koníček je genealogie.

 

 

 

hobby Podzimní soutěžení 2025 rodina
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kočandrlová
Udělala jsem rodokmen manželovo rodu ,mého ze strany otce a mám rozdělaný aspoň kousek rodokmenu mámy,ta byla adoptovaná,tak je vše násobné a složité. Existuje na netu stránka Bádáme.cz,tam jsou různé zajímavé věci. Nejhorší je,když nevíte,kde ti předci žili,to se pak těžko hledá. V mém rodu byli spíše úředníci, v manželově kameníci a sedláci a ajznboňáci.Zase se do toho musím víc pustit.
Miloslava Richterová
Paní Jarko, ráda se podělím o své skromné zkušenosti samouka, doporučuji poohlédnout se po nějaké literatuře, já mám jen tyhle tři knížky, co jsou na úvodním fotu, nejspíš mezitím vyšly další. Dobré rady jsou v té prostřední: Sestavte si rodokmen, pátráme po svých předcích, Blanka Lednická.
Jarka Jendrisková
Skvělá záliba a dobrodružná. Moc vám fandím. Kdyby se mě někdy zmocnila touha po poznání předků, mohu se na vás obrátit?
Miloslava Richterová
Zdeničko Jírová, napíšu a jistě i jiní rádi přispějí svou radou.
Miloslava Richterová
Děkuji vám za ohlasy a čtenářům za přečtení, všem, kteří se bádání věnují, nebo teprve budou, přeji hodně štěstí, jinak to nejde:-) Problémem jsou někdy ty zvlněné zápisy, ale hlavně věcné chyby farářů v rodinných údajích, ze začátku jsem tu nezodpovědnost nechápala, občas i matrika chybí, ale jsem ráda, že jsem se do toho pustila a ty základní otázky jsem si objasnila.
Marta Hrušková
Také jsem propadla tomuto bádání. Už dávno, ale je to jako droga, jednou se zachytíte drápkem a pak už vás to nepustí. I já jsem se dostala hluboko do minulosti a našla spoustu zajímavostí, jen mě mrzelo, že kdykoliv – asi tak 5x - jsem se obrátila na Českou genealogickou společnost s prosbou o radu, sice se tvářili ochotně, ale faktickou pomoc jsem nikdy nedostala. Naštěstí, jak už tu někdo píše, dnes v době digitalizované je to snadné, ale jen v promlčené minulosti. V rodině jsme měli manželství, které se rozpadlo po narození dítěte a otec byl dokonale „vyzmizíkován“ z rodinné paměti. A pak bádejte na začátku 20. století! Jde to, samozřejmě, ale jednodušší jsou ta minulá staletí…
Zdenka Jírová
Je to zajímavý koníček, také jsem se trochu do něho ponořila. Dostala jsem před několika lety knihu Babičko, povídej , kam se dají psát texty podle návodu a dají se tam i vlepit fotografie. Jsem někde uprostřed, ale nevím, jak se dostat do matrik digitálně.
Ingrid Hřebíčková
Moc hezký koníček. Já chci jako vaše maminka sestavit menší rodokmen z fotografií, mám také jako Honza rodné listy, ale víc se tím zabývat s největší pravděpodobností nebudu. I tak nevím co dřív dělat, na baráku je práce jak na kostele, k tomu kočičky, rajčata, papriky, kytky...pak se chci zabývat i cizími jazyky, beletrií. Jsem vůbec ráda, že si během dne nebo večer udělám čas na íčko na své oblíbence. Až zpomalím, tak snad se na rodokmen taky vrhnu. No jo, ale náš rod měl moc toulavé boty, fůra jich zmizelo v cizině. Dík za moc hezký článek.
Michaela Přibová
Krásný koníček. Velmi zajímavý článek.
Jiří Buzický
Omlouvám se, že jsem se při tepání špartné čitelnosti některých matrik sám dopustil těžké gramatické chyby. Samozřejmě, že "někteří "faráři neuměli psát", nikoli " neuměly psát". Pardon.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Tento týden bude vědomostní kvíz věnován našim íčkařským fotografům. Poznáte autory snímků z rubriky FOTO DNE a místa, která vyfotili?