Vrátil jsem se do Tiských stěn po třiceti sedmi letech. Byla to tenkrát jedna z našich prvních společných dovolených s manželkou. Prošli jsme Tiské, Rájecké i Ostrovské skály. Do Ostrova jsme se chodili koupat. Nedávno jsme si doma prohlíželi fotky z té dávné dovolené, ještě černobílé, neskutečné. Automaticky jsem předpokládal, že si všechno pamatuju, když už jsem tady byl. A že se jen mrknu na známá místa a zase si půjdu po svých. Pamatoval jsem si leccos, nezabloudil bych tu. Jen jsem pozapomněl na atmosféru, kterou oplývají zdejší zajímavá a výjimečná místa.
Krajina je tu jak v dobrodružném filmu. Děčínský Sněžník a Tiské stěny, to je taková ouvertura k hřebenu Krušných hor. Oba masivy se staví do cesty volnému prostoru od Labe a Českého středohoří. Nahoře skoro stále vane čerstvý vítr, který se rozběhl Středohořím.
Tiské stěny – Tisky, to je bludiště spletitých průchodů a průlezů na poměrně malém území. Cesta se proplétá množstvím skalních věží všech tvarů a velikostí. Velmi malebné a fotogenické. Část cesty je hřebenovka po hraně masivu, nic pro turistu se závratí, nešel jsem blíž než na tři metry k okraji. Vysoká stěna masivu přeje dalekým a překrásným výhledům.
Děčínský Sněžník to je jiné kafe. Mohutná hmota stolové hory zapůsobí už z dálky. Turisticky navštěvovaná je jen rozlehlá vrcholová plošina. Na východním cípu plató stojí stará kamenná rozhledna s jedním z nejkrásnějších rozhledů v Čechách. Schody na rozhlednu jsem ani nezkoušel, s handicapem pochroumaného kolena. Od bufetu pod rozhlednou je také pěkný výhled. Cesta po jihovýchodním okraji Sněžníku je krásná - skalní plotny, vyhlídky, pahýly odumřelých stromů, skládají dohromady typickou scenérii.
Zalíbilo se mi tady a zatoulal jsem se ještě na pár lokalit v okolí. Na Oprám Gustav ve Varvažově. To je příjemná menší vodní plocha obklopená porostem. Na mělčině byla vidět spousta ryb.
Také jsem obešel úctyhodně monumentální pomníky v Chlumci. Jsou památkami na bitvu u Chlumce 1813, kde to prohrála Napoleonova armáda. Zastavil jsem se v Nakléřovském průsmyku, na samém začátku Krušných hor. Díval jsem se úvalem na českou stranu a sledoval dravé ptáky, jak plachtí na vzdušných proudech, ve větru, který se obracel vzhůru s úbočím hor.
Obejít Tisky vyžaduje trochu dobré nohy, sem tam je nějaký vysoký stupeň a několikrát je třeba vystoupit či sestoupit po vytesaných nebo kovových schodech úzkými skalními puklinami. Věděl jsem to a riskl jsem to, ale dost jsem si s kolenem vytrpěl. Od kostela v Tisé je cesta stěnami dlouhá asi čtyři kilometry, pokud to obejdete dokola zase ke kostelu. Do skal se platí vstupné, seniorské je, myslím, 50 Kč. V obci Tisá hned pod skálami, je zhruba vše co jsem mohl potřebovat, jedna sámoška a pár restaurací kde se dá najíst i posedět. Jezdí sem autobus z Ústí nad Labem.
Sněžník je dobře dostupný, od parkoviště je značený turistický okruh, dlouhý čtyři kilometry. Je to poměrně strmé stoupání ale po asfaltce a nahoře je kus pohodlnou lesní pěšinou. Parkoviště na křižovatce pod Sněžníkem je sice drahé, ale jiná možnost parkování poblíž není a za ten zážitek nahoře to stojí. Pokud se pokusíte o úsporné parkování někde na trávě, poštvete na sebe místní policii, která jde po neukázněných motoristech jak inkvizice po kacířích. Autobusové spojení omezené, z Děčína jen v so-ne ráno, pár spojů jede z Jílového.
