P O D Z I M
psáno v Plzni na podzim roku 1963
Už vlastně není léto,
na opuštěnou lavičku spad první list.
A já si sednu,
abys nežalovala
a do tvého těla vyřežu nožem srdce,
protknuté šípem.
Tisíce laviček volá do nebe,
hledíce očima probodnutých srdcí,
která rostou a rostou na sebe.
Proč nic neříkáš?
Proč mlčíš?
Lavička v parku osiřela.
Je mi tě líto.
Ramena do sebe propletená se sklání,
už vlastně není léto.
A cosi se alejí táhne a buší na dveře,
růže už vadne,
kdo Ti otevře?
Na opuštěnou lavičku spad první list.
A já si sednu, abys nežalovala,
a s první hvězdou na tebe napíši
šest velkých písmen
P O D Z I M
