Na závěr článku s výměnkami na pokračování, který byl zveřejněn 1.9.2025 (viz www.i60.cz/clanek/detail/37082/hrajeme-si-s-cestinou-vymenky-na-pokracovani), jsem upozornil na další zajímavou variantu paronymních dvojic, tzv. háčkovky.
Háčkovky jsou dvojice slov, které mají naprosto odlišné významy, když se v nich zamění pouze jedno písmeno s háčkem za stejné písmeno bez háčku ve stejné pozici ve slově.
Na výzvu k hledání háčkovek byla odezva Íčkařů opět značná. V komentářích jsem za příklady, které poslaly výhradně samé ženy (Šárka Bayerová, Ingrid Hřebíčková, Michaela Přibová, Anna Potůčková, Miloslava Richterová a Jana Šenbergerová) poděkoval a na případné dvojice, které nesplňovaly definici háčkovek, jsem s vysvětlením reagoval.
A pochopitelně jsem si s notýskem v ruce průběžně zapisoval další háčkovky, které mne napadaly ve dne v noci. Zde je jejich přehled (včetně příkladů z komentářů) seřazený abecedně s prioritou prvního slova v paronymní dvojici. A pochopitelně opět předpokládám, že existují i jiné další dvojice slov, tj. háčkovky.
B: banka – baňka, beta – Běta, bor (borový les) – boř (rozkaz od bořit), Brit – břit, bus (zkratka pro autobus) – buš (hustá divočina či rozkaz od bušit).
C: cáry – čáry, cech – Čech, cela – čela, celní – čelní, cep – čep, cípek – čípek.
D: decka (např. vína) – dečka – děcka, dej (rozkaz od dáti) – děj, dosel (dokončil setí) – došel, drozdí – droždí, drzí – drží.
H: hec (výzva či nadsázka) – heč (citoslovce škodolibosti), hláska – hláška, horký – hořký, hrabe – hrabě, hrad – hřad (bidýlko pro slepice), hrát – hřát (též rozkazy hrej – hřej).
J: jed – jeď (rozkaz od jezdit), Jirka – Jiřka,
K: kasle (slangově kapota auta) – kašle, kasička – kašička, klec – kleč, klícky – klíčky, konev – Koněv, kos – koš, kosili – košili, kost – košt, krach – křach, kráp (básnický výraz pro kapání) – křáp (něco rozbitého), krupka – křupka, kus – kuš (citoslovce okřiknutí).
L: lanka – laňka, lezení – ležení (podobně rozkazy lez – lež), listy – lišty.
M: marka – Mařka, masírovat – mašírovat, maz – maž (rozkaz od mazat), mísa – Míša, mnozí – množí, moc – moč, most – mošt, mys – myš.
N: naparovat – napařovat, nemel – neměl, nesli – nešli.
P: pasák – pašák, pasovat – pašovat, pastička – paštička, páter – páteř, pec – peč (rozkaz od péci), pecky – Pečky, pérový – péřový, petka (plastová láhev) – pětka, placky – plačky, pne (od pnout) – pně (kmeny), pocestný – počestný, pocty – počty, podrazit – podražit, pomocí – pomočí, posel – pošel, posty – pošty, práce – práče (dětský bojovník vyzbrojený prakem), pracka – pračka, pradlena – přadlena, prát – přát, pres (tlak) – přes, prst – prsť, přešel – přesel, proste (rozkaz od prosit) – prostě, punc – punč.
R: rada – řada, radit – řadit, rasa – řasa, rek – Řek, rez – řez, rezavý – řezavý (ostrý zvuk, studený vítr apod.), Rus – ruš (rozkaz od rušit).
S: sál – šál, sedlo – šedlo, seď (rozkaz od sedět) – šeď, sek – šek, setři – šetři, sídlo – šídlo, sila – šila, sířit (používat siřičité látky) – šířit, skolit – školit, slehnout – šlehnout, sok – šok, sos – šos, sosák – šosák (omezenec, měšťák), spona – špona, stít (od setnout) – štít, strádat – střádat, sud – suď (rozkaz od soudit), suk – šuk (nespisovně pohlavní styk), sumy – šumy, sup – šup, svára (hovorově spor) – švára (zkomolenina slova švagr), svaz – svaž (rozkaz od svázat), svazovat – svažovat.
T: trasy – třasy, tresky – třesky, troska – troška, tuk – ťuk, tuze – tuže (množné číslo od černé barvy tuž).
V: vaz – važ (rozkaz od vážit), věcný – věčný, vedro – vědro, veky – věky, ves – veš, veta – věta, věz (rozkaz od vědět) – věž, vid (dokonavý, nedokonavý) – viď (citoslovce, očekávání souhlasu), vleze – vleže, vysilovat – vyšilovat.
Z: zahnout – žahnout, záhy – žáhy, zasazený – zasažený, zasít – zašít, zebra – žebra, zelí – želí (lituje), zrát – žrát, zula (od zout) – žula.
Ž: žene (od hnát) – ženě (od žena), žne (od žnout, např. sekat trávu) – žně.
Do dalšího pokračování hrátek s češtinou bych chtěl všechny nalákat na tzv. ráček slabikový. Pro raky a ráčky v přírodě je charakteristické jejich „couvání“, čili pohyb vzad. A stejně tak je tomu u paronymních dvojic zvaných ráček slabikový. Princip je ten, že se slovo rozdělí na slabiky, které se ve druhém slově sestaví v opačném pořadí odzadu dopředu a přitom musí vzniknout nové jiné smysluplné slovo s jiným významem, než mělo původní slovo. Jako příklad uvedu slovo vánoce. Rozdělím ho na vá-no-ce a sestavím ho opačně, tj. ce-no-vá. A mám ráčka slabikového, dvojici vánoce – cenová. Podobně lze nalézt dvojice skála – laská, výhra – hravý, kosa – sako či výroba – barový. Vyhledávání ráčků slabikových již není snadné, nicméně pustíte se do toho také? Je to specifický trénink mozku, prevence Alzheimerovy choroby a vychutnávání krásy českého jazyka.
