Hana Řezáčová
						24.1.2025 15:18
						V roce 1969 mi bylo 16, smrt Jana Palacha byl pro mne otřes, ale nedívala jsem se na to, v tom věku, pohledem jeho matky, to až mnohem později ... Teď, při každém zaznamenání tragické smrti mladého člověka, hned v druhé vteřině pomyslím na jeho maminku, jakou hrůzu musí prožívat ... - A "druhá linka" článku? Paní Zajícové její hezké a šikovné děti moc přeju a taky jejím dětem přeju takovou maminku ... Svým dětem předáváme a učíme je tisíce věcí, aby pak mohli  jít svou cestu životem, ale úplně nejvíc co jim můžeme dát - je láska ...
						
					 
					
							Jitka Caklová
						24.1.2025 15:03
						14:52 Vlastně v době jeho sebeupálení, 1969, mu bylo 21 a mně 20.
						
					 
					
							Romana Koníčková
						24.1.2025 15:03
						S vyjádřením paní Eleny Valeriánové plně souzním. Smysl článku mi také zůstal ukryt v jakém si "samožerství" autorky - milující matky. Já jsem se díky bohu za celý svůj dlouhý život nesetkala s žádnou matkou, která by nemilovala svoje děti. Přesto věřím, že i takové jsou. 
						
					 
					
							Dagmar Vargová
						24.1.2025 14:52
						Naprostý souhlas s p. Elenou. Tady nejde o "nepochopení" článku + symbolu odkazu Jana Palacha. A když už jsme u něho, co maminka "pochodně č. 2", paní Zajícová? (Ano, náhodné jméno s "naší" p. Zuzanou.) To je téma na obrovskou polemiku: Jan Palach, student medicíny, mohl dostudovat a být prospěšný mnoha lidem... a co ty děti, zabité šílencem na FF UK??? Ti chtěli a mohli dostudovat - a pomáhat lidem, když to byli studenti z vyšších pater, kde se zabývali znakovou řečí pro neslyšící... Jan Palach přinesl svojí oběť proti komunistům. A šílenec na FF UK vraždil za "kapitalizmu", kdy je spousta lidí, mládeže, dětí,... frustrovaných. Není na ně čas, rodiče vydělávají, babi a děde nejsou v zaslouženém důchodu, nýbrž stále pracují.
Tady nejde o kritiku úžasného empatického článku p. Zajícové. Zkrátka se jen mnozí pozastavujeme nad chválou vlastních dětí. Jako matka bych nikdy svého syna nechválila takto on-line + foto. Asi by mě nepochválil, stylem: mami, co blázníš? :-)
						
					 
					
							Jitka Caklová
						24.1.2025 14:52
						Elen tímto Tě srdečně zdravím a děkuji za Tvůj smysluplný příspěvek do diskuze. V době sebepoškození J.P. mi bylo 18 let, byla jsem o rok mladší. I když jsem své mateřské povinnosti měla před sebou, tak jsem si neuměla představit, že bych své mamince tímto způsobem ublížila, přestože jsme byly čtyři děti.
						
					 
					
							Jana Kollinová
						24.1.2025 14:39
						Vše krásné, čím jste obdařena Vy i Vaše děti, jste, bohužel, zpolitizovala.
						
					 
					
							Elena Valeriánová
						24.1.2025 14:00
						Nejdříve jsem si ten článek, díky nadpisu, nechtěla ani číst. Nemám ráda nadpisy článků, často používá bulvár, které jsou sice chytlavé a čtenář obyčejně rozklikne a pak je obsahem zklamaný. Po upozornění Vandy jsem si článek otevřela. A bohužel, vůbec ničím mě neobohatil. Mám taky dvě děti (tak jako mnohé z nás), ale připodobnit se k matce Jana Palacha by mě nikdy v životě nenapadlo. A to především proto, že moje děti žijí a nemusela jsem prožít tu nesmírnou bolest jako paní Palachová. Ani si to nedovedu představit, co musela vytrpět. A i když je Jan Palach národní hrdina, tak já tento čin neschvaluji, co se tím změnilo: NIC! Jen jedno srdce mateřské puklo jako kámen. Mocipáni si žili dál po svém a svíčky na hrobě jsou zase jen svíčky. Možná mě ti uvědomělí ukamenují, ale jsem matka a tak to cítím. A teď si dovolím reagovat na samotný článek. Uvítala bych, když už, třeba pozvání na výstavu nebo na psychologickou přednášku nebo něco, kde by se čtenář mohl s Vašimi dětmi seznámit a ne jen si přečíst Vaše, i když krásné a láskyplné vyznání. Smysl článku jsem, bohužel, nepochopila, lépe řečeno zůstal mi skrytý. To, co napsala Jitka Caklová o svém synovi mě více dojímá, než článek bez smysluplného obsahu, který jen "těží" z pár vět o JP. Přeji Vám vše dobré.     
						
					 
					
							Jana Kollinová
						24.1.2025 13:45
						Se zájmem jsem článek přečetla  a po zhlédnutí fotografií Vám mohu upřímně přát, nezávisle na mnoha kontroverzních komentářích, setrvání mateřsky objektivního vnímání sounáležitosti, úcty a  vzájemného obdivu k dětem i do budoucích let. Máte krásné, talentované děti, což dokumentují fotografie a i ten nejzapšklejší prudič to nemůže přehlédnout, pokud má v sobě alespoň minimum EQ, že láska a úcta je zde vzájemná, nepředstíraná.  Pokud někdo touží, cituji: ".. po troše  nadhledu a sebekritiky  vůči  členům rodiny .. ", nechť hledá jinde. 
						
					 
					
							Jitka Caklová
						24.1.2025 13:35
						:-) :-)Ale dámy nenechte se vzrušovat, já jsem vyrostla na hnoji a mám snad právo na jiný úhel pohledu, než malířka pozadí :-) :-) 
						
					 
					
							Daniela Řeřichová
						24.1.2025 13:32
						24.1.2025 13:02 Ano, Blanko, je politováníhodné,  když k tak vážnému tématu, jako je ztráta dítěte, má někdo potřebu opakovaně psát komentáře, svědčící o nepochopení smyslu článku. 
						
					 
				
					Načíst starší příspěvky