Ilustrační foto: pixabay.com

Příběh na padesát slov

4. 5. 2021

Po chození ve vedru po italských památkách jsem se těšil, že si konečně odpočinou mé oteklé nohy. V televizi dávali fotbal. Manželka nesouhlasila, nejsme tu kvůli fotbalu a podívej na ty davy lidí na kolonádě, tak jsem šel, ale za pět minut úplně všichni zapadli do barů na ten fotbal.

Můj příběh

Autor: Martin Vrba

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martin Vrba 5.5.2021 18:10

Paní Soňo - já – já dělám vždy jen všechno, co vidím manželce na očích.:) Nejsem žádný skalní fotbalový fanda, ani nevím, co to bylo tehdy za fotbal, ale ty nohy mne tehdy moc bolely. Tak jsme udělali kompromis, koukali jsme se na moře z takové malé předzahrádky u restaurace a k moři jsme si naservírovali banán v čokoládě se zmrzlinou a já jsem si dal nohy na sousední židli, protože jsme tam byli jen my dva. I číšníka jsme museli odtrhnout od televize.

Anna Potůčková 5.5.2021 16:49

Tak já bych také raději tu kolonádu, než fotbal v Tv, na který nemusím jezdit až do zahraničí :-)

Soňa Prachfeldová 5.5.2021 16:16

A tak jste šel též dál, či na fotbal ?

Marie Měchurová 5.5.2021 09:56

Fotbal je prostě fenomén a vítězi nad nějakými památkami, které nikam neutečou.

Dana Puchalská 4.5.2021 18:44

Ano,je to sport kolektivní, možná i hromadný... :-) :-)

Irena Mertová 4.5.2021 16:10

U Italů je to jasné, ti fotbalem žijí...

Jana Šenbergerová 4.5.2021 14:11

I vy, když všichni? :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Velikonoce na vsi

Jak říkají místní, na Velikonoce se vrací dobří holubi, čápi a Pražáci. Kdysi byl náš příjezd ostře…

Daniela Řeřichová

Jak jsem se naučila pít pivo

Rodiče zastávali názor, že s čím mě seznámí oni, tak nebudu zkoušet za jejich zády. A tak jsem s tátou ochutnala víno i tvrdý alkohol ještě dříve, než mi bylo 18.

Anna Smékalová

Z mého deníku: Jako když kámen z pramene odvalíš…

…a žízeň uhasíš, po dlouhé, dlouhé době. Jako když z podzemí na čerstvý vzduch do chladného rána vyjdeš a zhluboka se nadechneš. A oči, uvyklé šeru, nejprve opatrně pootevřeš, a teprve po čase se odvážíš otevřít je dokořán stejně jako srdce a duši. A hudba ozve se slabounce, jako když zdálky šumí déšť a vítr jemně zavane.

Zuzana Zajícová

ŠÁTEK - "must have"

Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí být vůbec nudné. Pokud není po ruce kniha, časopis, nabitý mobil, lze onen zdánlivě promarněný čas využít například pozorováním.

Jana Mesarčová

Z mého deníku: Jak jsem vymetla během deseti dnů čtyři postele

Utekla jsem. Nic jinýho se nedalo dělat, než se sebrat a utíkat. Popadla jsem klíče, kabelku a mobil, vlítla do tenisek a utíkala... Byla tma, autobus do Prahy jel až za hodinu. Stála jsem před vraty, které patří mé kamarádce Ivě. Byla doma. Naštěstí.

Zuzana Zajícová