Foto: Zuzana Pivcová

Ave Maria

16. 8. 2020

Ave Maria

Katolická církev dnes slaví svátek Nanebevzetí Panny Marie. A ve stejný den, 15. srpna 2020, byl kardinálem Dukou v Praze na Staroměstském náměstí vysvěcen obnovený Mariánský sloup. Těší mě to! Věci se vrací tam, kam patří. Nejen hmotně, ale i v časoprostoru. Historia Bohemica nezačala na podzim roku 1918, nýbrž o hodně let dříve.
Je dobré se ohlédnout a oživit pár dalších sloupů.
Hoffmann.

PS: Zjišťuji, že na můj článek nenacházím vhodnou rubriku.

Můj příběh

Autor: Ladislav Hoffmann

Hodnocení:

(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 17.8.2020 17:08

Jsem ráda, že je tento sloup na svém místě , těší mě i datum vysvěcení. Neznám všechna data církevních svátků, to asi není tak důležité, důležitější je víra , kterou v době uchováváme.

Alena Tollarová 17.8.2020 16:32

Dano, fotku se sloupem jsem dávala na FD 26.6. pod názvem Praha červnová. Je na ní vidět skoro prázdné náměstí. :)

Dana Puchalská 17.8.2020 14:38

Až opadne ten dav zvědavců, půjdu se na něj ráda podívat.

Jitka Hašková 17.8.2020 10:53

Také jsem ráda, že je sloup opět na svém místě. Myslím, že se najdou i mladí, kteří se o to zajímají; "straší" generace ?

Libor Farský 17.8.2020 09:59

Pane Hoffmanne, sdílím Váš názor

Zpět na homepage Zpět na článek

Martin (64 let): Randím, flirtuju a nestydím se za to, právě naopak

Za minulý rok jsem se sešel se šestnácti ženami. Jen tak na kávu, na víno, na procházku. Nezávazné rande je součástí mého života. Koncem roku jsem si ty schůzky spočítal, vzpomínal na ně. Kamarádi se mi smějí, že jsem věčný Casanova, kamarádky i dcera mě za to odsuzují.

Redakce

Nejsem jedna z 100 000, jsem jedna z 90% aneb Kajícná omluva

Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou. Leze to ze mě jak z chlupaté deky... budu to muset vysvětlit malinko obšírněji.

Zuzana Zajícová

Anděl v egyptské Hurghádě

Blížilo se léto a my vymýšleli, kam to letos bude. Poznávačka? Hory? Leháro u moře? „Hele, co kdybychom zkusili ten Egypt? Prý je tam krásné potápění, a ty přece miluješ tu přírodu, a zas tak drahý to není. Nehledě na to, že za necelých pět hodin jsme tam, no co říkáš?“

Ami Zahradníčková

Zápisník starého muže: Životní jubileum

„Jednoho dne poštou ranní, růžové mi přišlo psaní.“ No, tak to zrovna nebylo, ale hezky barevně vyvedená kartička zve na oslavu narozenin. A ne zase ledajakých, životně významných a s nulou na konci. „Tolik let, to snad ani ne. Kdy a jak tak rychle to vlastně uběhlo?“

Zdeněk Folvarčný

Můj život s brýlemi i bez

Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si sedla na pohovku. V tom okamžiku to zřetelně křuplo! Hned mi bylo jasné, co se stalo. Prostě jsem si sedla na své dioptrické brýle!

Vladislava Dejmková