Ale ona si takhle další život nepředstavovala. Děsilo ji to. Proto se podobně jako řada jiných, které to dokážou, rozhodla vzít život alespoň trochu do vlastních rukou. Prodala velký byt a odstěhovala se do menšího, který jí každopádně nepřipomínal na každém kroku léta prožitá v manželství. Snažila se žít dál tak dobře, jak jen to šlo.
Teprve po dvou letech se odvážila sejít s nějakým mužem. Do té doby jí scházela sebedůvěra. Navíc oprášila stará přátelství a začala si jich správně vážit. Naučila se žít sama a občas se jen hezky pobavit se známými.
Jednoho dne dostala mail od bývalého spolužáka ze střední školy. Tehdy se spolu docela dobře znali. Odpověděla a začalo dopisování po internetu. Přiznal se jí, že do ní byl tehdy zamilován, ale ona to nepostřehla. Nyní byl volný. To bylo překvapení.
Napřed si na dálku telefonovali. Po třech měsících se poprvé sešli. Následujícího půldruhého roku ji dvakrát měsíčně navštěvoval. Nikdy žádný domluvený víkend nezmeškal, i kdyby se dělo cokoliv.
Po této době padlo rozhodnutí. Nastěhovala se k němu. Ona, která si přísahala, že kvůli nějakému muži svůj byt nikdy neopustí. Ale byla to její druhá šance na lásku. Přes veškeré obavy a pochybnosti jí cosi napovídalo, že se to riziko vyplatí.
Dnes s úsměvem říká, že jestli bude jednou v pozdním věku sedět v křesle a rekapitulovat svůj život, nebude se muset na sebe zlobit, že tuhle velkou šanci propásla. A to jen proto, že jí scházela odvaha. Život nedává žádné záruky a riziko patří ke každému podnikání.
Nyní jsou spolu šest let. Oba se hodně naučili. Koupili si domek a chtějí v něm prožít zbytek života. Svého partnera má opravdu ráda, je pro ni vším, co potřebuje. A chtějí se vzít, třebaže se to někomu známému zdá divné.
Život má jako mince dvě strany a štěstí je vždy na opačné straně než strach. Jen je potřeba ho objevit.
Někomu může toto vyprávění připadat kýčovité. Ale my víme, že i mezi našimi čtenáři jsou takoví, kteří svou druhou šanci nepropásli. Ozvete se nám?
