Když byla Ivuška malá, byla víc klukem než holkou. Okolo totiž žádné holky nebydlely a tak byla parta skoro jen klukovská a podle toho se vymýšlely i hry. Jednou se parta dohodla, že postaví v koruně ořešáku boudu. A tak vyhledali všude možně různá prkénka, pár hřebíků a kladívko.
Stavba započala. Orlí hnízdo bylo konečně ke vší spokojenosti hotovo. Jenže se mezitím přiblížil večer a tak se parta rozprchla do svých domovů k večeři. Ještě si odpřisáhli, že ráno v 7 hodin se ve svém hnízdě všichni sejdou.
Večer šla starší sestra, Hanka, na diskotéku a tak aby se Ivuška sama dole v pokojíčku nebála, šla spát nahoru k rodičům. Jenže nemohla rána dospat a tak hned, jak se vzbudila, koukla na hodiny a bez snídaně mazala na strom, aby tam byla včas. Jenže tu noc se měnil čas a tak milá Ivuška byla na stromě o hodinu dřív.
Horší bylo, že když se ráno mamka vzbudila a koukla do postele, kde Ivuška měla spát, zjistila, že postel je prázdná. Vyděsila se, kde že je to dítě. Myšlenky byly hrozné. A tak nastalo velké hledání po domě. Mamka s tetičkou starostlivě prohlédly kdejaké zákoutí.
Mezi tím se ale vrátil domů děda, co byl na dvoře krmit slepice. Když uviděl tu sháňku, s úsměvem a klidem ukázal na strom a řekl, tak jestli hledáte Ivušku, sedí támhle na ořechu v boudě. Ostatní kluci přišli už podle nového času a divili se, jak to, že Ivuška je už nahoře.
Ona byla šťastná, že byla první v novém hnízdě, že nad kluky vyhrála.
