Ilustrační foto: m.inmagine.com
Hladím tě po hlavě, hladím tě po těle, jistě i váhavě, dravě i nesměle. Hladím tě přes záda, nechám tě asi spát, bouře se odkládá, ne ale napořád. Hladím tvé myšlenky, aby se zklidnily, zavíráš pomněnky, říkám ti Můj milý. Světlo mi nesluší, s nocí si rozumím, hladím tě po duši, i když to neumím.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
SDÍLET
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Umíš poeticky podat to, co většina takto cítí, díky
Jitko, láska je mocná čarodějka a já se raduji z toho, že mohu být při tom, když díky ní vzniká něco tak nádherného, jako jsou Zuzčina vyznání. A děkuji za to, protože její slova umocňují to, co sama cítím.
Jitka Chodorová
8.12.2013 18:53
Moc pěkné,jako vždy,ale myslím si,že jakýmkoliv komentářem kradu verše tomu,komu opravdu patří.
Jiří Libánský
8.12.2013 10:54
Prosté a mile, něžně krásné verše. Umíš to. Hladí nejen moji duši. Díky za to.