masterof-ai-ai-generated-7893826-1920.jpeg
FOTO: Pixabay.com

Koncem června bylo neskutečné horko a děly se věci, co člověku normálně hlava nebere. Já vím, že kdyby se nic nedělo, nebyly by dějiny, ale někteří senioři prý opravdu mají klidné stáří...

A prý aby se v tom poklidu nenudili, účastní se nejrůznějších akcí, pořádaných pro seniory, navštěvují divadelní představení a jezdí si na zájezdy po naší krásné vlasti. Ach jak já jim to přeju, ale trošku i závidím...

Bazén se tiše kalil a voda byla hrozně teplá. Čistička to přes veškerou snahu nestačila odfiltrovat. Říkala jsem si, že večer asi propláchnu písek, vypláchnu to a dopustím do bazénu studenou vodu. Ne, že bych si od toho slibovala v těchhle vedrech nějakej zázrak, ale aspoň trochu se to třeba zlepší. To ale nebyl nějaký zásadní problém, to se v létě prostě stává.

Horší bylo, že se nám odpoledne ztratil z výběhu "plesnivej kůň", co ho vzala bývalá snacha Petra na výcvik. Ovšem na ohradníku se nezdálo, že by ho někde protrhl. Spíš to vypadalo, jako kdyby ho někdo odvezl. Petra byla ten týden se školou na vodě, a tak ho hledal syn. Nejdříve na loukách kolem a potom řekl, že prý se dojede podívat, jestli si ho náhodou neodvezli tam, odkud ho přivezli. Tam ale kůň nebyl, bylo to dost daleko, až za Třebušínem a aby toho nebylo málo, synovi se tam rozbilo auto a já tam pro něj jela. Měla jsem totiž strach, že nestihne dojet pro vnuka Péťu. Bylo už skoro devět a on se měl vracet ve čtvrt na jedenáct vlakem z Německa. 

Jenomže večer po deváté vnuk napsal, že nepřijde. Vlak z Essenu měl zpoždění a z Berlína mu další jel až v jednu v noci, takže přijede ve čtvrtek ve čtvrt na pět ráno.

Ve zprávách jsem se dočetla, že v Deutsche Bahn měli nějaké velké problémy a výpadek zabezpečení zastavil na dlouhé hodiny vlaky na celém území. No to člověk vážně nepochopí, to se musí stát zrovna, když jednou jede náš Péťa za kamarádem do Německa.

Druhý den ráno mě vzbudilo auto ve třičtvrtě na čtyři, když jel syn k vlaku pro vnuka. Potom ještě v pět, když se vrátili a po třetí po šesté hodině, když odjížděl s přepravníkem pro to auto, co se mu včera večer rozbilo a musel ho nechat na místě.

V půl sedmé mi pak řval pod oknem kohout Ferda. Syn totiž stačil ještě před odjezdem vypustit slepice... Proboha proč tak brzo?

Vstala jsem tedy taky a došla dát tomu křiklounovi a jeho pipinám namočený chleba. A když jsem se vrátila od kurníku, bylo chvilku po sedmé a soused začal sekat trávu. Musím uznat, že u toho vypadal vážně podivně. Na hlavě totiž měl včelařskou kapuci... Že by se mu rojily včely? Do háje, to zas bude den... 

No, když už jsem byla vzhůru, šla jsem udělat Péťovi k snídani palačinky. A jak tak stojím u sporáku a koukám ven oknem, přijelo auto s koňským přepravníkem, za ním policejní oktávka. Za nimi jelo ještě jedno auto. A do toho si akorát přifrčeli popeláři. No jo, člověk by si podle nich mohl řídit hodinky. Jezdí ve čtvrtek v půl osmé. A byl přece čtvrtek. Na takovou díru po granátu, jako je ta naše vesnička, to už byla úplná dopravní zácpa. Soused v té kapuci to řídil, vysvětloval policajtům, kam popelářské auto potřebuje zajet a jak se s přepravníkem s koněm musí v křižovatce otočit.

A nám přivezli toho útěkáře, prý byl někde až nad Zubrnicema. Syn ještě nebyl doma, ale oni byli zřejmě domluveni telefonicky se snachou, koně vyvedli do spodního výběhu a odjeli. V kopci se akorát potkali s Petrem vracejícím se s naloženým autem.

Když jsem o tom tak přemýšlela, bylo to vážně divné. Kůň když uteče, jde většinou k dalším koním. To, že nezůstal o výběh výš, u našich čtyř koní, je záhada. Že nešel na Mukařově k Jirkovým koním a kravám, nebo k velkému stádu, co tam mají na louce je divné taky. Že by radši pokračoval sám dál až nad Zubrnice? A jak, když jsou všude ohradníky? 

Ale den nám teprve začínal... Po desáté mi Balíkovna doručila zásilku a jelikož naše slovenská paní pošťačka, zvaná Zlatíčko měla asi dovolenou, přivezl mi to nějaký mladík. A aby to nebylo tak jednoduché, měl problém s placením. Mě platba normálně odešla, ale jemu se to tak neukazovalo. Prý mu terminál úplně zhasnul. Povídal, že mi určitě přijde, že platba neproběhla. Co dál? Šli jsme na místo, kde mi to se Zlatíčkem normálně funguje a tam to chlapec zadal znova a já blbaňa zase zaplatila. No vždyť povídal, že to odejde jenom jednou. Jó houby, měla jsem na účtu v rezervacích dvě platby po 2.214,- korunách! Jakmile jsem to zjistila, volala jsem tomu chlapci a on mi slíbil, že prý to prověří a až přijede do depa, tak to vyřeší... No nevím, snad to dobře dopadne. To byl vážně den blbec.

A co se v takový den člověku s dráždivým tračníkem děje? To snad radši ani nechtějte vědět. Ráno jsem byla jednou, když přijeli ti policajti, šla jsem podruhé, než přijela Balíkovna a zjistila jsem, že to není Zlatíčko, ale někdo cizí, letěla jsem potřetí a když se mi ty platby odečetly dvakrát, tak jsem se samozřejmě proběhla počtvrté... Achjo.

Zjišťovala jsem, co s dvojitou platbou udělat dál. Platby, které jsou v rezervaci, nelze reklamovat, je prý potřeba vyčkat, jestli se náhodou jedna neodmaže a situace by se tím vyřešila. Kontrolovala jsem to a v pátek a v sobotu se mi na účtě nic nedělo. Obě platby si v klidu hověly v rezervacích. V neděli odpoledne mi ale obě platby z rezervací odešly, úplně normálně se mi odečetly z účtu.

Moc jsem toho nenaspala, v hlavě se mi pořád něco honilo. Noc taky byla neskutečně horká a až k ránu začal malounko foukat vítr a já se rozhodla problém okamžitě začít řešit. Duplicitní platbu jsem, ještě z postele, reklamovala u pošty spolu s potvrzením o platbě a z Balíkovny mi odepsali, že předali příslušnému oddělení a že se mi kolegové jistě brzy ozvou. To jsem teda byla zvědavá. 

Navečer asi v půl šesté jsem hnala zrzavou slepici "Kratochvílovou", která se snažila vyletět pod přístřeškem u bazénu na stůl. Že by Ferda vyhlásil poplach a ona se chtěla schovat někde vysoko? A jak jí tak ženu před sebou ke stodole, řvala pochopitelně "jak kráva" a kohout Ferda řval taky a letěl s roztaženými křídly od výběhu kolem rybníka ke stodole. Jenomže on jí neletěl na pomoc, jeho hnal lišák a odradilo ho teprve, když Ferda vběhl do stodoly a lišák uviděl mě a syna. Ferda proběhl mezi námi stodolou, některé slepice hnaly pryč s ním a lišák se otočil a kolem kurníku se vrátil zpátky do lesíka. Cestou se ještě pokusil chytit nějakou slepici, ale neviděla jsem, jestli se mu to podařilo. Doufala jsem, že snad ne. Byl to teda takový hubený, nohatý lišák a určitě byl hrozně hladový. Vypadal na to. A jelikož už nebylo takové horko, tak zřejmě vyrazil na lov dříve, děti asi měly hlad... Tak ať si do háje chytá potkany, myši a zajíce, ne?

Ferda v tom šoku, jak ho lišák hnal, přeletěl silnici a za ní i plot k sousedům, ale měl problém se odtamtud dostat zpátky. Soused se ho snažil vyhnat, ale musel opatrně, protože včely byly prý ten den neklidné. Ferda nakonec podlezl plotem vedle k Brožům. Dost dlouho jsem ho potom přemlouvala, aby se protáhl mezerou v zamčené brance na silnici. Když už konečně prolezl, odmítl jít se mnou normálně domů a hrdě odkráčel loukou ke kurníku. Cestou našel nějaké poschovávané holky, ale zdálo se mi, že je jich málo.

Večer mi pak do kurníku přišly ty nejstarší zrzavé a letošní kropenaté slepice všechny, loňské černé orlušky ale jenom čtyři. Ráno jich ještě bylo pět. Tak už mám zase o jednu pipinu míň. A zítra třeba přijde lišák zas...

No abych to zkrátila. 

Po čtrnácti dnech se "plesnivý kůň" tváří, že je u nás s ostatními docela rád a nikdy by ho nenapadlo výběh opustit.

Slepičky od té doby zavírám každý večer s hrůzou, že se nedopočítám. Občas některá chybí a já pobíhám kolem a hledám jí a když si to madam toulavá nakonec odněkud přištráduje, jsem šťastná, že jsou všechny. Lišák už asi chodí lovit normálně v noci a to jsou holky dobře zavřené.

A po deseti dnech, kdy jsem ještě k reklamaci doplnila vše, co po mně bylo požadováno doložit, už mi pošta vrátila i tu duplicitní platbu. Už si teda nepřipadám jako baba Jaga v Mrazíkovi, když bědovala: "Okradli babušku, okradli Jagušku, stařenku nebohou..."

Nevím, jestli by to přišlo tak rychle normálně, nebo jestli jsem to neuspíšila tím, že jsem dopoledne drze napsala do Balíkovny dotaz, jestli jim to, co jsem minulý týden poslala, postačí k vyřízení reklamace. No a odpoledne mi platba přistála na účtu. A jelikož už jsem tu ztrátu pomalu oželela, tak jsem si to "poslala na spořák" 😀😀😀. 

Ovšem ten bazén, ten se mi asi stejně nepodaří udržet úplně průzračný. I když čistička jede nonstop. 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
8 komentářů
Jan Zelenka
Skutečně pestré dny. Moc hezky popsané.
Jana Kollinová
Tak vy se vůbec nenudíte. :-))
Romana Koníčková
Čte se to jak detektivka :-))
Iva Bendová
Dano, Vy se rozhodně nenudíte ;-) Ale zvládáte vše bravúrně, i když s odskoky ;-) Četla jsem to jak detektivku, děkuji :-) P.S. Trochu klidu přeji!
Romana Koníčková
Prosím o prominutí, příspěvek, který jste napsala čtu až teď :-(
Iva Bendová
To nic. Někdy se mi to také stane. Zvlášť, když s někým píšeme skoro zároveň. S tím se počítá, že můžeme mít podobné nebo dokonce stejné pocity. Také mám ale tendenci se za "opisování" omlouvat ;-)
Michaela Přibová
Oprava: schumelí
Michaela Přibová
Zdravím Dano. Někdy se to zchumelí... ale časem se to srovná. :-) Přeji klidné pohodové dny. Ráda jsem si zase něco od tebe přečetla. :-)

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?