Čeština nemá jen idiomy, o kterých jsem tady nedávno psal, nýbrž také – jako i jiné jazyky – mnoho přirovnání, hyperbol (výrazů zveličujících skutečnost), eufemismů, ironií a dalších osvěžujících výrazů.

Krásné jsou třeba hyperboly jako „Čekám tu už věčnost“ (ve skutečnosti asi tak deset minut), „Ten kufr váží nejmíň tunu!“ (čili víc než 15 kilogramů), „Už jsem ti to říkala snad tisíckrát!“ (čili ve skutečnosti asi tak pětkrát) nebo „Umírám hlady“ (tak to se už mírni ve výrazech!). Když mé manželce něco opravdu chutná, tak řekne „není to špatný“. To je mimochodem opak hyperboly.

Úžasná jsou v češtině rčení, úsloví a všelijaké alegorie. Zamyslel jsem se pouze nad částmi lidského těla a trpělivě shromažďoval, na co jsem připadl. A jsem až překvapený, kolik jich člověk (tím myslím i vás všechny) zná. Tak zatím aspoň na téma ruka, noha, oči:

Dám za něj ruku do ohně
Když pravá ruka neví, co dělá levá
Má obě ruce levé
Nechce si s tím špinit ruce
Nepodal mu pomocnou ruku
Práce mu jde od ruky
Ručičky mu jdou dozadu
Ruka ruku myje
Už je ruka v rukávu
zvládl to levou rukou

Co není v hlavě, musí být v nohách
Lež má krátké nohy
Šel, kam ho nohy nesly
Tady to je vzhůru nohama
Trhni si nohou
Už stojí na vlastních nohách
Včera nepřišla ani noha
Vzal nohy na ramena
Žije na vysoké noze
Byla to jeho Achillova pata

Kam jsi probůh dala oči?
Hodila po něm okem.
Zbyly jí jen oči pro pláč.
Neví, co s očima.
Co oči nevidí, srdce nebolí.
Oko za oko, zub za zub

Dá se to krásně včlenit do příběhu. Tak třeba o hlavě:

On byl teda hlava pomazaná. Když přišel, byla tam hlava na hlavě a  lidi si o něm nejdřív mysleli, jaká je to hlava otevřená. Ale postavil si hlavu a nakonec se ukázalo, že má máslo na hlavě. Nakonec úplně ztratil hlavu a bezhlavě zdrhal hlavním východem. Odcházím a mám ho plnou hlavu. Fakt mi nasadil brouka do hlavy. Řekl bych mu: hlavou zeď neprorazíš. Ale on má tvrdou hlavu, jen teď neví, kde mu hlava stojí.

Je tam třináct hlav, vždycky v jiné smyslu. Zkusíte minipříběh o očích, rukou nebo nohou?

Ještě aspoň několik rčení a alegorií, které využívají části těla. Celek je malebný jako podzimní krajina.  

Nezkřivili mu ani vlas
Ten má za ušima
Co oči nevidí, srdce nebolí
Dělal na něj dlouhý nos
Ten má na to nos
Ten má pořád pusu od ucha k uchu
Propadl hrdlem
Leze mi krkem
Mám toho po krk
Ani co by se za nehet vešlo
Tak mu zalezla pod kůži…
Nemám na to žaludek
To je ale střevo!
Drží to jak prase kost
Nesahá mu po kotníky

A úkol! Vzpomeňte si na běžná rčení, která budou používat tyto části těla jako obrazy, nikoliv tedy v doslovném smyslu:

čelo
dlaň
jazyk
klín
kloub
koleno
kost
kotníky
krk
kůže
loket - lokty
prsty
ramena
srdce
vaz
zuby

Kdo jich shromáždí aspoň 50, může nám je dát do komentářů. Jen pozor, aby ta slova měla jiný než původní význam. Například „Spadlo mu to do klína“ uznáme, protože to je řečeno obrazně a přímo v klíně má leda… Kdežto „Dítě usnulo mamince na klíně“ sem nepočítáme, protože ono usnulo opravdu na klíně. Naopak „V klínu hor“ a dokonce „Vrazila mezi ně klín“ je to pravé, po čem v češtině pátráme. Jen to prosím neříkejte cizinci, nepochopil by vůbec nic. Anebo by to pochopil doslovně…