Moje největší životní lekce

Nemohu zapomenout, jak jsem se zklamala ve své dlouholeté kamarádce. Vždy, když měla nějaké starosti, tak jsem jí podržela a snažila jsem se jí pomoci. Když onemocněla, tak jsem jí nakupovala, pekla dobroty a povzbuzovala, jak to šlo. Sama jsem měla dvě děti a ještě vnoučka na vychování a tak jsem měla hodně starostí, ale přesto jsem si vždy našla chvilku, abych jí pomáhala.

Chodila jsem jí nakoupit, ale už tam se mi něco moc nelíbilo, neboť ona si vybírala, z jakého obchodu bude pečivo a z jakého šunka atd. Vůbec jí nazajímalo, zda vše časově stíhám a že namám čas oběhávat obchody, jak si přeje. Tak jsem jí to opatrně sdělila a poprosila jsem jí, ať zapojí svoji dospělou dceru a vnučku, že už nestíhám a nebudu moci jí nakupovat, tak jak si přeje.

To však nebylo nejhorší zklamání, ale začlo to tím, že po velkém dešti se jí do bytu pod střechou v paneláku dostala voda do obýváku a bylo třeba jí pomoci. Byla dost nepořádná a stále sbírala věci a nechtěla se jich vzdát, tak tam měla spousty časopisů a různých, podle mě, blbostí, které jí jenom zaplňovaly byt. Domluvila jsem se s její dcerou a bratem, zda jí pomůžou odklidit ten binec. Já jí s tím pomáhám ,ale je potřeba, aby také přiložili ruku k úklidu, že nemám tolik času.

Oba se přišli podívat a zapojili se s bratrem do úklidu. Já jsem svazovala časopisy a dávala na hromady v předsíni, ať si to přebere, co si chce nechat a co vyhodí. Její dcera, ani bratr se s tím moc nepárali a hodně toho rovnou nosili do popelnic. Po této očistné akci moje kamarádka mě přišla říci, že se jí ztratily nějaké zlaté věci a že její dcera ani bratr je prý nevzali. Tak jsem na ní koukala jako na blázna, co tím chtěla říci. Ona prohlásila, že se jenom ptá, zda jsem to nevyhodila atd.

Píši to proto, že to ve mě zanechalo hodně nepříjemný pocit. Přesto, když se jí nemoc zhoršila, tak jsem jí stále pomáhala, ale už ve mě zůstala hořkost a nepříjemný pocit, jak si mohla myslet, že bych jí něco odcizila. Ona nakonec zlato našla a mně sdělila, že jsem přecitlivělá, vždytˇ prý každého by mohlo napadnout zlato odcizit. Vzpomněla jsem si na přátele, kteří se mi divili, že se o ní tak starám, že je neupřímná a jen mě využívá. Nechtělo se mi tomu věřit, ale život mě poučil...

Moje největší životní lekce

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více