V úterý před koncem roku nám do rána nasněžilo. Myslím, že v Praze asi trochu taky, ne? U nás napadlo docela dost a bílo vydrželo, i když svítilo sluníčko. Celý den byl mráz a já sice původně nechtěla, ale nakonec jsem si to svoje řádně omrzlé auto ometla a oškrábala a po poledni dojela aspoň trochu nakoupit.
Chtěla jsem jen pečivo a hlavně hranolky, kdyby je náhodou chtěl Péťa. Já jich totiž celý pytlík usmažila návštěvě, co nás přepadla v pondělí. No a taky mi došly brambory a šunka a chtěla jsem koupit červenou řepu, že bych si udělala pomazánku na chlebíčky z tmavého tousťáku. Takže jsem dojela nakoupit, utratila jsem tam spoustu peněz, ale řekla jsem si, že aspoň už zítra nikam nemusím. Podle předpovědi by nám mělo totiž ještě nasněžit...
Doma jsem upekla tři štrůdly a syn by snad byl schopný je sníst sám!
Odpoledne u nás byl jeho kamarád Jirka, chtěl půjčit napouštěcí kohouty ke klimatizaci a Petr zase od něj potřeboval pomoc při opravě velkého heveru. Tak chvíli seděli u nás v kuchyni, Jirka studoval schéma zapojení elektriky od toho heveru a Petr celou dobu jedl střídavě štrůdl a nebo cukroví. A Jirka povídal, že letos ani na vánoce žádné cukroví neměl a tak jsem mu dala tu poslední naskládanou krabici, co jsem měla ve špajzu. Stejně už nevím, komu bych jí dala. Už je po svátcích a nikdo by o to asi nestál.
Navečer volal Péťa, že by u nás rád byl na Silvestra a když jsem mu řekla, že jo, že budeme taky rádi a že si uděláme chlebíčky, tak se, pacholek jeden, nějak ofrňoval. Nakonec jsme se dohodli, že jemu udělám pizzu a sobě ty "zdravé" a dědečkovi ty klasické chlebíčky. A dědeček uvaří koleno na ovar a bude s křenem. Péťa ještě chtěl dort s jahodama v želé, ale aby tam toho želé bylo hodně. Řekla jsem, že má smůlu, že já nikam pro jahody už v tom sněhu nejedu ani náhodou, ale dědeček to zaslechl a přinesl mi pár jahod z mrazáku a tak jsem se pokusila nějakou mňamku udělat a doufala, že to bude k jídlu. Když jsem pak ležela v posteli, přemýšlela jsem o tom a nakonec mi to nedalo a došla jsem si kousek ukrojit. V jedenáct, to je hrůza... Ale chutnal mi!
Na Silvestra po ránu jsem udělala chlebíčky. Dědeček totiž je, jak o sobě prohlašuje "dědeček chlebíčkovej a pohádkovej". Tak jsem mu nejdřív udělala ty klasické, šunkové a salámové s poličanem a potom pro sebe ty "zdravé" s pomazánkou z červené řepy, mrkvové, s lučinou a sušenými rajčaty a taky s pomazánkou z BIO vajíček od našich slepiček.
A venku pořád sněžilo a sněžilo.
Z připraveného těsta jsem udělala tři pizzy, s ananasem, šunkovou a salámovou. Dědeček mi totiž na dotaz, jestli mám ještě upéct štrůdl, když mu ho Petr snědl řekl, že ne, že štrůdl už teda nechce. No tak když ne, tak teda ne.
Velký Petr přivezl v poledne Péťu a pak už se u nás celý den neukázal. Zahlédla jsem ho, až když jsem šla před půl pátou zavřít slepice. Odklízel sníh za barákem a já mu říkala, jestli by se náhodou nechtěl přijít najíst. Řekl že jo a nepřišel. Asi si chtěl dokázat, že se bez nás obejde...
A venku sněžilo a sněžilo.
Péťa si prohlížel fotky z velké krabice z půdy a snažil se zjistit, kdo to na nich je, ale nebylo to úplně jednoduché. Na někoho jsme si vzpomněli, některé tváře už ale opravdu neznáme. A Péťu to mrzí, chtěl by svoje předky znát. Já si teda myslím, že už se bez toho asi obejdu.
A venku pořád sněžilo a sněžilo.
Dědeček s námi kupodivu vydržel až do půlnoci, rachejtlí bylo venku jenom pár a pokoukání z okna na ně bylo moc hezké. Ne jako loni, kdy byly z mlhy slyšet jen rány. Borderka Debuška už to zažila mockrát a nebojí se, moje kočky to už taky znají a vědí, že doma se jim nic špatného nestane. Sousedovým koním, černé a bílé kladrubačce, to sice zase, jako každý rok vadilo, ale ty se bojí všeho, jim stačí k tomu, aby se vyděsily když prší a někdo jde okolo s deštníkem. Tak se holt, holky hloupý, trochu proběhly po výběhu... Naši koníci jen se zájmem zvedli hlavu od balíku sena a podívali se, co se to na obloze nad pastvinou děje. Naši je od mala učí, že se nesmí lekat a tak jim bouchání a petardy nevadí. Co by si počal kovboj nebo voják, kterému by se při každé ráně splašil kůň, nebo myslivec, kterému by po výstřelu na kachnu utekl pes? Naše zvířátka jsou zvyklá z kovbojských závodů i na to, že jim nad hlavou vyřvává celý den z reproduktorů country a střílí se tam pochopitelně taky.
Spát jsme s Péťou šli asi v půl třetí a sněžit už konečně pomalu přestávalo.
Tak ať nám ten nový rok přinese jen samé hezké zážitky a pokud ne, tak moc prosím, ať to všechno zase nějak zvládneme. A to samé přeju i Vám.
