Poslední nedělní ráno bylo mrazivé., a tak jsem ráda uvítala možnost jet na bohoslužbu s mojí velmi dobrou přítelkyní autem. Má sice už vyšší věk, ale jezdí velmi spolehlivě a zodpovědně. Říká: "Je to už moje sedmé auto." Její manžel neřídil, takže všechny potřebné cesty musela velmi ráda odjezdit.
Většinou chodím ty téměř 3 kilometry ranní nedělní cesty pěšky, ovšem teď už daleko pamaleji a i s odpočinkem. V naší boskovické farnosti máme několik let možnost jít v neděli do farní kavárny, a tak toho také využívám.
Už odcházíme k autu a ještě jedna naše milá spolucestující říká, abychom si s ní zajeli k jejich bytovému domu. Chce nám ukázat výzdobu, kterou tam pro své spoluobčany, obývající v jejich vchodě 16 bytů vytvořila.
Hned za vchodovými dveřmi je umístěná velmi vkusná vánoční výzdoba a nad ní připevněné vánoční přání i s její vánoční básní, kterou jsem jí opisovala. Říká nám: "Zdálo se mi to u nás takové moc neosobní, tak to chci tímto trochu vylepšit. Na velikonoce jsem udělala také jarní výzdobu..."
Ukazuje nám i lavičku umístěnou před domem, kterou se jí podařilo na našem Městském úřadě v Boskovicích zajistit.
Celý život byla totiž zvyklá žít v rodinném domku mezi dobrými sousedy a byli si tam všichni nějak víc bližší.
Bohužel jsem dnes neměla u sebe fotoaparát, abych si tu nádhernou výzdobu zachytila. Teď už se tam nedostanu, je to na mne dost daleko.
A já se dívám na tuto vitální paní a myslím si v duchu: "Kéž by bylo mezi námi více takových obětavých a nezištných lidí".
Ten nadcházejí Nový rok by byl pro nás všechny určitě lepší a bezpečnější, kdyby jsme ho víc prožívali s porozuměním, úctou, pokorou a vzájemnou nesobeckou láskou se všemi lidmi.
A na závěr ještě píší její začátek básně k Novému roku, kterou jsem jí také opisovala:
"Vítáme tě Nový roku - co přineseš nám? Štěstí, zdraví a víc vzájemného porozumění mohl bys nám dát..."
