Je to takový běžný, normální příběh, známe to, všude je něco. Dva bráchové, jeden starší a jeden mladší. Ten starší to jednou po otci převezme. Vo tom žádná. Je to drsňák. Strašně chlupatej, ano, skoro jako Ezau. A von ... je to vlastně ten ... Ezau. A mladší bráška je jemný uhlazený, mamince Rebece se líbí mnohem víc. No učiněný Jákob. A dyk je to von, Jákob.
Ten starší brácha, který věčně někde lítá, loví, pořád potřebuje jíst. Bílkoviny. Kromě toho, že je takový jednodušší, je taky hodně vysvalený. Ani na chvilku o sobě nepochybuje. Těší se, až mu jeho otec Izák položí ruce na hlavu a udělí mu svoje požehnání určené pouze pro prvorozeného syna. Tím na něj přejdou nejenom velké povinnosti, ale i velká moc nad všemi. Není to ale všechno. Požehnání obsahuje také něco, co člověk ovlivnit nemůže, a co dává jedině Bůh. Moudrost, odolnost, odvahu, trpělivost, pokoru a mnoho jiného.
Nemělo by to v těch rodinách být, aby měl některý rodič svého oblíbence, ale děje se to. Všude je něco. Rebeka měla raději jemného Jákoba. A chtěla změnit karty rozdané osudem v jeho prospěch.
Ezau jednou přikvačil domů náramně vyhladovělý a vyměnil svoje prvorozenství za jídlo, které měl doma Jákob náhodou připravené. Za mísu šošovice, praví se doslova. A pak to přišlo. Izák cítí, že jeho konec se blíží. Zavolá si Ezaua a požádá ho, ať jde, uloví zvěř, připraví mu jeho oblíbené jídlo a přinese mu ho. On mu pak požehná. Rebeka poslouchá (za dveřmi), připraví jídlo sama, obmotá Jákoba kožešinami, aby vypadal jako jeho starší brácha a podstrčí ho před patriarchu rodu. Jákob lže, že je Ezau, a tak dostane požehnání, určené pro prvorozeného syna. Ezau se vrací domů a běsní, když zjišťuje, co se stalo. Jákob si není jist životem, utíká. Jeho kroky zamíří do míst, odkud pochází jeho matka Rebeka, k Lábanovi, svému strýci. Slouží u něho dvacet let. Strýc ho podvádí. Jákob chce mladší dceru Ráchel, kterou miluje. Nedostane ji, je mu podstrčena Lea, její starší sestra. Slouží dalších sedm let, aby ji mohl získat, ale na potvoru je neplodná. Nakonec zplodí se čtyřmi ženami (protože každá sestra má ještě svoji služebnici), celkem jedenáct synů a dvanáctého na závěr. Odtud dvanáct izraelských kmenů. (A také myšlenka totalitního křesťanského státu Gileád v Příběhu služebnice kanadské spisovatelky Margaret Atwoodové.) Slouží ještě dalších šest let, kdy si rozdělují se strýcem stáda, která Jákob velmi dobře opatruje a která jsou početná. Na Boží pokyn se chystá vrátit se, s tím vším bohatstvím a lidmi, kteří teď tvoří jeho rodinu, domů.
Chce se usmířit se svým bratrem. Je připraven se před ním ponížit, poklonit se před ním až k zemi. Účty jsou vyrovnány. On, který jednal úskočně a podvodně, aby získal požehnání od otce, si užil sám na sobě úskoky a podvody druhých stonásobně. Život se s ním opravdu nemazlil. Teď už ví, co má skutečnou hodnotu.
Ezau mu vyjíždí naproti se svými bojovníky.
Ale ještě než se setkají, stane se něco zvláštního.
Jákob se v noci popere. Neznámý muž, s nímž bojuje, mu až k ránu prozradí, že je Bůh. A protože Jákob bojoval tak statečně, že ho Bůh nemohl přemoci, poranil mu alespoň kyčel. Jákob od té doby kulhal, a ortodoxní Židé dodnes nejí šlachu z kyčelního kloubu zvířat. O co tu šlo? Jákob se bojí setkání s bratrem, uvědomuje si i po létech živě svoji vinu. Obává se, že dojde k ozbrojenému střetu. Jde-li o skutečný zápas nebo zápas s pochybnostmi a utrpením ve své hlavě, se asi nedozvíme. Ráno Jákob vstává a pln odhodlání postupuje vpřed svému osudu. Měl v úmyslu poslat svá stáda, své ženy a své děti napřed, ale nakonec je nechává za sebou a jde vstříc svému bratrovi zcela sám.
Setkávají se a jejich setkání je krásné. Jákob padá k zemi a nazývá se otrokem. Oba jsou dojati a objímají se. Ezau je ohromen množstvím nashromážděného majetku a množstvím žen a dětí, a početnou Jákobovou rodinou.
Jde o barvitý příběh se šťastným koncem.
================================================================
Napadá mě řada otázek:
1. Jsem pro Boha poslušný otrok nebo partner? Počítá se mnou jako s partnerem?
2. Musím stále usilovat o Boží požehnání? Není to věc jednou provždy vyřešená?
================================================================
Pozn.: Po onom nočním zápasu Bůh mění Jákobovo jméno na Izrael. Jákob znamená "Úskočný". Izrael znamená "Zápasí Bůh".
Zdroj: Gen 27-33
