Tahle divočina chytí za srdce. Aspoň mně chytila. To nejsou jenom skály a lesy. To jsou i stopy po německém osídlení a podnikání. A stopy po zanedbávání a nezájmu o periferní kraj.
Moc dobře se mi v kraji toulalo. Stál jsem na vyhlídce a desítky minut si prohlížel krajinu pod sebou. Nebo jsem v hospodě poslouchal co lidé říkají. Taky jsem seděl na sudu vedle nádražní budovy, pil kafe z kelímku a kouřil doutník. Šlapal jsem pěšinou v trávě podél ohrady, za kterou stál kůň a koukal na mně. Asi myslel na to, že můžu jít kam chci...
Ten sever je magický. Pohraničí, plno historie, krajina členitá a bohatá. Vždycky je kam jít a co vidět.
Mirku, jsi ještě mladík ... :) Přiznám se, že z Kamenice nahoru k Bratrským oltářům by se mi moc stoupat nechtělo. Na podzim jsme s kamarádkou dojely do Lísky a šly přes BO a Jehlu dolů do Kamenice. Byl nádherný zlatý podzim ... taky se tam chci vrátit a projít si další trasy. A Tvůj způsob psaní se mi líbí.