Někde hluboko v nás – v podvědomí, ve svědomí – je ukryta banka, kam ukládáme aktiva i pasiva, pozitiva i negativa vyplývající z našeho chování, z našich skutků a počinů. Tam vzniká pohon pro tzv. Boží mlýny, které melou pomalu, ale jistě.
Možná shůry, ale hlavně zevnitř jsme pod stálým dohledem. Sami sobě jsme tak, často nevědomky, policistou, kurátorem i soudcem, a to naprosto nesmlouvavým, nezkorumpovatelným, prostě tím nejspravedlivějším, který nám to jednou všechno spočítá.
Jen se nám zdá, že svědomí nehryže, nakrmíme-li ho ospravedlněním, ale svrchovaný a zároveň v hloubce ukrytý guvernér naší soukromé BANKY (naše nejhlubší JÁ) ví a zaznamenává vše nesmlouvavě.
Sami sobě jsme plátcem i bankéřem a nakonec i výběrčím, s úroky či bez, šizení je vyloučeno. Nemoc, úraz nebo životní karambol jsou většinou průběžným zúčtováním, zprávou o stavu našeho vnitřního bankovního konta.
Chceme-li se nazývat člověkem, měli bychom nést zodpovědnost za veškerou svou činnost. Je to dar i prokletí, poklad i břemeno.
Existuje jediná správná cesta – cesta lásky a přiměřeného respektu, a to k sobě, k druhým, k životu vůbec.
Mons. Prof. Petr Piťha se pokusil krátce pojmenovat Boží posouzení našich životů. Nejprve se zeptal: „Jak je to s našimi slzami?“ a odpověděl otázkou k zamyšlení:
„Kolik jsme jich setřeli a kolik způsobili?“
Pošlete odkaz na tento článek
Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s přítelkyní, usmíváš se na pohledné servírky, popíjíš víno a vůbec ti nevadí, že je venku…
Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás se to ale také bytostně týká. Chtít musíme vstát a provést hygienu. Kdo…
Radosti života. To je hodně vděčné téma. Ať už je to jakýkoli úspěch, výhra v loterii, krásný den, láska, dobrý oběd. Jsou ale i radosti…
Pomlouvání je druhá lidská vlastnost po závisti, která se mi příčí. Dejte si pozor, jak nasloucháte někoho, který jiné špiní. Jistě ani vás…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
Sociální sítě jako fenomén doby nelze podceňovat. Tak i starý pán nemohoucí dohnat a předehnat ty mladé, ba ani vyrovnat se jim, snaží se…
Tak jsem doma, při sklence střiku, přemýšlel o tom, co mi ten nový rok 2025 vlastně přinesl dobrého. Ale aby bylo jasno. V žádném případě…
O relativitě času jsem už párkrát psal. A tak se nechci moc opakovat. Jenže ta relativita na mne doléhá čím dál, tím víc. Čím jsem totiž…
Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát. Většinou mě totiž napadají…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal…
Tak jsem si po nějakém čase opět otevřel, již před spaním, zajímavou knihu amerického autora Arthura Blocha „Murphyho zákony“. Je to…
Poslední dobou žasnu. Všude se mluví o menstruační chudobě. Reportáže nás seznamují, jak je v tomto směru instruována mládež školou povinná…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A…
Čas je mnohoznačný pojem. Můžeme si ho vyložit jednak jako obecnou filozofickou kategorii, nebo spíše jako časoprostor, který je dán lidem…
„Ukaž, otoč se… Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra…
Když je tělo bolavé, hlava bývá obvykle prázdná. Nechce se jí moc myslet. Ať se snažím sebevíc, nic moudrého z ní nejsem teď schopen…
Moje dnešní cesta autobusem do města byla, jak to jen říct, rozmanitá. Nejdříve jsem chvíli nechtíc poslouchala hlasitý hovor dvou pánů za…
První dojem je hodně široký pojem. Mám na mysli první dojem nás mužů při setkání se ženou. Mnohdy je nám vyčítáno, že hledíme-li na ženu,…
Také to tak někdy máte, že si bloumáte po venku, je vám po těle lehounce, cítíte se svěže, nic nebolí, samovolně se usmíváte? Jindy kousavý…
Předem se omlouvám, že je tato úvaha zcela mimo realitu. Snažil jsem se v ní trochu předběhnout čas. Občas totiž mívám podivné, až bláznivé…
Také brouzdáte po internetu? A čtete novinky a komentáře k jednotlivým zprávám? Já občas ano. Kdysi jsem narazila na zprávu, že na…
Dokud se budu hýbat a dokud budu dýchat, půjdu ven. Mezi lidi. Někteří jste prevíti, ale přesto vás mám rád. Jako ten svět strakatý.
Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas ve znechucení. Naposledy to bylo, když nejmenovaná firma odstranila z…
Stojím na zastávce tramvaje u Anděla směr Řepy. Obtěžkaná dvěma taškami netrpělivě vyhlížím tramvaj. Přijela, ale končila na Kotlářce a to…
Ano, důvod k oslavě čehokoliv se vždycky najde. Nejčastější bývají narozeniny a svátky. Většinou to jsou členové našich rodin, dále rodiče…
Bída a zmar. Česko odjíždí z Eura s jediným získaným bodem za remízu s Gruzií. Ve třech zápasech Češi nepředvedli nic mimořádného, vlastně…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Ten, kdo cestuje výhradně vlastním vozidlem, je ochuzen o více či méně zajímavé situace v prostředcích hromadné dopravy. Může však…
Jeden z momentů, proč jsem se ponořila do jejich "života", bylo zjištění, že v zrcadle na dveřích naší skříně jsem útlejší než při pohledu…
Obyčejnému člověku budiž věčná sláva. Takový anonymní člověk to obvykle nemá v životě lehké. Sice vytváří, ať už rukama, či hlavou, většinu…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne