Jednou z cest, kterou jsem letos prošel možná stokrát, je ta, která vede přes Slavičí údolí, přírodní rezervaci mezi pražskými čtrvtěmi Radotín a Lochkov. Chodíme tam na procházky s naší fenkou Jesií, a hlavně proto, že je tam krásně. Je to taková oáza klidu, kde si člověk vyčistí hlavu, utříbí myšlenky, nasaje novou energii. Ale také potká třeba zajíce, srnu či kance, nebo slyší datla, jak urputně klove do kmene vzrostlé borovice.
To místo, kde už známe téměř každý strom, každý pařez či větší kámen, jsem popisoval loni na podzim v článku Mít svůj kout, kde se dá spočinout. A tak nyní jej jen přiblížím fotografiemi, pořízenými v těchto mrazivých dnech.
A druhým takovým místem v Radotíně je okolí našeho kostela, stojícího na břehu Berounky a poblíž mostu, spojujícího Radotín s Lahovicemi. I toto místo má své kouzlo v každém ročním období.
A jak je to u vás? Také máte svá místa, která rádi navštěvujete několikrát za rok? Napište o nich...
