Tak už zase rostou! Letos je to i u nás v horách trochu dříve než obvykle. Většinou nacházím první jarní houby začátkem dubna. Ale procházím se a dívám se, jestli už náhodou něco nenajdu samozřejmě hned, jakmile to počasí dovolí.
Včera v lese bylo příjemně, sice mokro, ale hezky a klid. Na svém tradičním místečku na kraji lesa jsem nasbírala svoje letošní první kačenky, a tak jsem té procházky, i když foukal studený vítr, vůbec nelitovala. Obešla jsem ještě pro jistotu i další kačenková místa, ale na tom úplně prvním, co jsem kdy tyhle houby našla, není letos bohužel vůbec nic. Káceli tam kolem smrky kvůli kůrovci a na tomhle místečku jsou sice jen listnáče, ale tahali přes to ty pokácené smrky, je to tam celé rozryté, a tak se tam asi kačenkám letos nelíbí. Pár jsem jich ještě našla za samotou nad lesní vodárnou a to bylo všechno. Ještě že o ně nikdo nestojí, to bych třeba měla málo, ale takhle mi to úplně stačí.
Sbírat jsem je vlastně začala až před sedmi lety, do té doby jsem nic takového ani neznala. Rok před tím jsem byla po operaci v lázních, ve Františkových, a protože tehdy ještě nebyl žádný covid a do lázní tím pádem jezdila spousta cizinců, co platili valutama, tak pro nás, co jsme lázně, jak se jim říkalo nebo snad ještě říká "křížkové" potřebovali, zbývaly jen termíny před a po hlavní sezóně, takže na jaře nebo na podzim. Já jela hned po Velikonocích, nástup jsem měla třetího dubna a bylo to na tři neděle. Byly to krásné tři neděle. Na pokoji jsem byla s paní Lenkou, mladou proti mně, ale hned jsme si porozuměly a moc hezky jsme si tam tem.pobyt a dlouhé výlety do okolí užily. Lenka jenom litovala, že je v lázních zrovna v dubnu, protože to prý rostou smrže a ona o ně přijde. A já je tehdy vůbec neznala.
Příští rok na jaře, to už jsem na smrže úplně zapomněla, jsem šla na procházku po cestě lesem a nahoře, akorát na lesní křižovatce leželo něco zvláštního přede mnou na cestě. Jak tam přebíhaly srnky, tak to některá z nich asi vykopla až na cestu. Houbička, jakou jsem ještě nikdy neviděla. A já teda kouknu napravo do lesa a tam jich bylo spousta. Takových zvláštních houbiček na dlouhé, křehké duté noze, co když se zlomila, vypadala barevně a tím že byla dutá, úplně jako kost. A hlavička měla záhyby, jako mozek. Tak od té doby se s kačenkou českou, což je naše první jarní smržovitá houba, znám a sbírám ji.
Jenomže o ně nikdo jiný než já nestojí, chlapi doma "prašivky " nejedí a já už se zařekla, že houby nikomu nabízet a dávat nebudu. Navíc, jak každý správný houbař ví, se houby musí zpracovat hned, protože rychle plesniví, když jsou z lesa mokré. Mladým se do toho kolikrát hned nechtělo a já nemám zapotřebí, aby pak někdo řekl, nebo si třeba jen myslel a ani mi to neřekl, že jsem mu dala plesnivé houby. Navíc, když jsou zapařené nebo plesnivé, tak můžou být i jedlé houby jedovaté. Tak si je buďto udělám pro sebe, nebo je dám do mrazáku, někdy jen tak podušené, nebo obalené a ty už si pak člověk může vyndat a udělat, kdy se mu bude chtít.
Po těch prvních houbičkách rostou ještě pravé smrže v květnu a ty taky sbírám a jím jenom já. Ale já je mám ráda a můžu je jíst obalené s tatarkou, nebo jako směs na tousty, dělám si z nich houbové karbanátky a "boloňskou" omáčku na špagety a do lasagní, houbovou dršťkovku a kulajdu, bramboračku nebo houbový guláš, těstoviny s houbama nebo špagety se sýrovou houbovou omáčkou atd. A tak mi začala houbová sezóna a klidně si je budu zase letos jíst sama.
Pošlete odkaz na tento článek
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Řízením osudu jsem se ocitla v této životní etapě ve Frýdku-Místku. Plně jsem pochopila rčení: Starý strom nepřesazuj. Jenže Osud nám…
Jsem odpůrce násilí a miluji veškeré tvorstvo, co na zemi žije. Noooo… skoro všechno tvorstvo.
Už dávno všichni víme, že rosomák není pták. Olympik kdysi žertovným rýmem vnesl do národa informační zmatek, který pak Petr Janda…
V mládí moje nejstrašnější představa důchodce byl pán sedící v parku na lavičce krmící holuby. V současném důchodovém věku mne nic…
Léto. Toužebně očekávané, poetické, ale nevypočitatelné. Nemá zrovna jednoduchý život! Čeká se od něho mnoho. Má být dlouhé, slunečné a…
Povzbuzen a rozpohybován činností na zahradě, dostal nápad podívat se do nedalekého lesa. Jsa si vědom stářím opotřebovaného pohybového…
Jablka, švestky, hrušky, houby – a do toho volby. Někdy i bleděmodrá obálka může způsobit pěkný zmatek.
Nemám ráda podzim a zimu přímo nesnáším, ale protože nechci být pesimistou, snažím se na tom nynějším ročním období nalézt něco pěkného,…
Přilétl a obcházel kolem, občas zazpíval. Tak jsem mu zahvízdal v odpověď. Dělám tak už dlouho, občas si některého skoro ochočím.
Čím jsem starší, tím víc se těším. Nejvíc asi na jaro. To je srdcovka. Celoživotní. V dětství jsem se nemohla dočkat, až konečně zuju boty…
Občas sedávám v jedné malé klasické hospůdce s dřevěnými ulepenými stoly, pecí, kočkou a uštěpačným výčepákem. Jak už to bývá, vedeme…
Měsíc duben, měsíc, kdy se duby odívají listím, měsíc, který je proslulý aprilovým počasím, kdy nás ještě překvapí sníh i mráz, měsíc, kdy…
Starý pán odkládá sekačku trávy, znaven usedá na lavičku k odpočinku. Pohledem hodnotí vykonané dílo s uspokojením, až nakonec pohled padne…
Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci…
Unikátní podzemní houbu objevil amatérský mykolog na Milovické stráni v CHKO Pálava. Ve spolupráci s vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR…
Také to tak máte? Lyžaři ještě ani nestačí uklidit lyže do sklepa a já už se netrpělivě ohlížím po lesích za humny. Modrá čárka v teploměru…
Konečně nastal ten pravý podzim a my jsme se letos poprvé vypravili s Petrem do známých lesů kam, pravidelně každý rok chodíme na houby.…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne