Můj tatínek jako svobodný (roč. 1917) používal k sázení brambor "mechanizaci" - tou byly dvě kravičky. Když se přiženil v roce 1945 do většího zemědělského stavení, tak už byli pomocníky k sázení brambor dva koně.
Když jsem se v roce 1967 vdala a za tři roky po svatbě jsme se přestěhovali do města, tak už byla jen menší zahrádka, která se dala lehce obdělávat. Ovšem jak mi přibývají léta a jsem už na to sama, tak jsem moc ráda, když mi občas někdo pomůže. Každý rok sázím i několik řádků brambor. Už dřív mi jednou za týden začal chodit nejmladší desetiletý vnuk ze školy a tak jsem si řekla, že by mohl být na tuto práci mým dobrým pomocníkem.
Přišel čas sázení - tak jsem překrájela naklíčené brambory a nachystala i motyku. Vnuk mi ale odpoledne říká: "Druhá babička a dědeček mají na sázení brambor traktor se sazečem." Já na to - oni mají víc polí, já jen malou zahrádku, a tak to budeme dělat po staru. Ty vždy vykopeš v řádku díru, já tam dám bramboru, na ni hlínu a tak to snad také zvládneme.
Ano, zvládli jsme to. Přišel čas sklizně. Vnuk přišel ze školy a já slavnostně: "Dnes budeme sklízet brambory."
Jeho odpověď: "Ale druhá babička s dědečkem na to mají traktor s vyorávačem." Zase opakuji, že oni mají hodně polí a já jen několik řádků brambor, takže zase jen a jen po staru.
"A jak?"
"Vezmeme zase tu motyku a vykopané brambory budeme dávat do kbelíku a pak do sklepa."
Víte, chtěla jsem to napsat jako "komický příběh" - jaký máme posun po mnoha a mnoha letech v pěstování brambor v naší rodině. Ale on je to spíš výchovný - je to ta nejlepší mezigenerační vzájemná pomoc.
Totiž, já v deseti letech už jsem tatínkovi při sázení brambor vodila koně nebo mi klisnu Adu zapřahal do vozu a já s ní jezdila při polních pracích sama. Proto jsem moc a moc ráda, když mi občas vnoučátka s něčím pomohou a při tom si vždy velmi dobře popovídáme. A oni tak také mají naprosto dokonalý digitální půst od chytrého telefonu a dobře si vyčistí hlavu. Ovšem když zase pro změnu potřebuji poradit s nějakou digitální novinkou já, tak mi to velmi rádi vysvětlí.
Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím,…
Ilona Ondráčková
Ano, vzpomínám, je to pro mě velmi těžké, ale i mě to přivádí do krásných mladých let. Už jsem se na portále zmiňovala o cestě, která nám…
Za okny motoráčku se míhá barevný pás lesů a hájů. Nedočkavě vystupujeme na malém venkovském nádraží, kde nás očekává babička s dědečkem. V…
U dědy Antonína a babičky Marie jsem trávila všechny letní prázdniny. A věřte, či nevěřte, i tenkrát bývala pořádná horka. Na to byli ovšem…
V době před více než padesáti lety probíhaly moje letní prázdniny většinou velmi podobně, a tak se mi časem spojily do jedné velké a krásné…
Byl krásný červencový den a v podniku dovolená. Tedy pro mého muže, protože já již byla na mateřské dovolené a čekala další dítě.
Může být náš svět dospělých, také plný kouzel a fantazie stejně, jako jsou jimi dětská srdce naplněná až k prasknutí? Možná, že ano. Určitě…
Svým tempem plynula sedmdesátá léta 20. století. V té době jsme spolužačky, i já, již dávno odrostly školním lavicím. Myšlenky na „Dva roky…
Maličká a miloučká vesnička na Drahanské vrchovině schovaná v malebném údolí - to jsou Repechy u Protivanova. A já se s ní seznámila už v…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách…
Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Je hrozně smutné, když už není nikdo, kdo by vám mohl vyprávět o tom, co vás zajímá, když už se prostě nemáte koho zeptat na podrobnosti…
Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav…
Píše se rok 1966, začíná advent, ale o jeho začátku adventu se v té době nemluví. Výklady obchodů na našem malém náměstí jsou krásně…
Pár let si říkám, že už mě ty vánoce vlastně ani nebaví. Že se na ně prostě vykašlu. Jenže něco jiného je říkat si, a něco úplně jiného je…
Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých…
Už v době, kdy jsem se jako malý houslista pokoušel o Paganiniho Ďábelský trylek a učitel nabyl dojmu, že se jedná o začátek Beethoveny…
Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si…
Můj tatínek strašně rád používal neotřelá slova. Jak jsem později zjistila, vymýšlel si je a stejně tak i měnil lidem jména. Jenomže než…
Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl…
Psaný dopis, to je intimní záležitost. Vyťukaná zpráva na klávesnici je anonymní. Dopis voní, elektronické sdělení není cítit. Také podle…
„Maruško, jdu s Janičkou pro pivo,“ volal jsi z předsíně k večeru na maminku. „Proč s Janičkou? Je nejmladší a je to holka, vem si Pavla,…
Jako děti jsme na prázdniny každý rok jezdili do Krkonoš, konkrétně do Herlíkovic. Kdo je věrným posluchačem víkendových Omeletek, již…
Tátovi by minulý týden bylo 90 let. Už více než dvacet let ale narozeniny neslaví, leda tam nahoře. Narodil se 8. 2. 1935 jako čtvrté dítě…
Žena v kuchyni tvoří nějakou dobrotu. Vánoční pohoda je narušena jejími nadávkami a kletbami, že to nejede! A vzápětí přichází požadavek:…
Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj…
„Ach, ta láska nebeská,“ povzdechla si babička Anna, když sledovala za záclonou svou stejnojmennou vnučku, jak v těsném objetí odchází z…
„Snažte se vypátrat a zpracovat co nejvíce zajímavých poznatků o vašich předcích. Nejlepší práce pošleme do celostátní soutěže,“ vyzvala…
Když jsem někdy po skupině neměla spoj k nám na vesnici, přespávala jsem u mamky. Trávily jsme společné večery, při kterých mamka vyprávěla…
Honza byl velký kamarád mého táty. Potkali se v Klubu českých turistů v Praze. Za války spolu brázdili na kole a tandemu tehdejší…
Za vlády jedné strany jsem měla s policajty jen samé neblahé zkušenosti. Dokonce jsem se ocitla v hledáčku policie tajné, a byla několikrát…
V naší rodině, tam, kde jsem vyrůstal, se tradovalo několik příhod. Dvě vám napíšu. Neslyšeli jste nikdy o vagónu čokolády z Itálie? Ani o…
Naše maminka nám často vyprávěla, jak jako malá jezdívala do rodného kraje své maminky a tatínka, tedy naší babičky a dědečka. Babička se…
Na začátek článku se dávají co nejkrásnější fotky. Takovou nemám – a přesto pro mne má sílu, neboť tohle je místo, kde stával náš dům.
Naše babička měla jednu celoživotní kamarádku Hanku. Vlastně dvě. Ještě její sestru Blážu. Hanka a Bláža bydlely spolu s dalšími čtyřmi…
Je tomu 80 let, co skončila válka. Něco, co si - naštěstí - na vlastní kůži nedokáže má generace představit. A to ani ve snu. V posledních…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne
