Můj podzim života

Předně vás všechny chci, milí íčkaři, pozdravit. Dlouho jsem nepsala, jen sem tam občas si přečetla článek „známých tváří“ a zase počítač zavřela. Ale teď jsem se rozhodla, že to napravím. Zkusím nastínit můj podzim života.

Ti íčkaři, co si mě a mou sestru pamatují, tak z našich článků ví, že jsme dvojčata, původně z Prahy, teď ale již dlouhý čas žijeme na vesnici životem seniorek. A rozhodly jsme se obě, že budeme žít životem ne jen tak ledajakým. Sestře Míše se letos narodila vnučka první a poslední, dceři Ireně v jejích 43 letech. Dcera žije ve Švédsku, vnučka je napůl Švédka. A tak se učíme švédsky. To je panečku těžká řeč, pouštíme si duolingo a opakujeme a opakujeme. A abychom se se Švédem domluvily dřív, než se švédštinu naučíme, tak jsem si koupila Angličtinu pro středně pokročilé, čtu si knížky v angličtině, ať si máme o čem povídat. Abychom se na sebe jen neusmívali.

Tady zatím na vesnici nezahálíme. Začalo vše tím, že jedna mladá žena nabídla pomoc seniorům, co už jim síly nestačí, že nakoupí, uklidí, pomůže s vařením během své mateřské dovolené. Jediné my dvě jsme se jí ozvaly, že bychom potřebovaly pomoc, a to s nařezáním dříví od jejího manžela. Slovo dalo slovo, Terka se nám svěřila, že od září si chce dodělat střední školu. A tak pomáháme my jí. Míša ji učí anglicky, já jí učím hrát na flétnu, společně jí vysvětlujeme počítač a češtinu. Je to zábava.

A abychom nedávaly jen do duševna, chodíme cvičit na posilovací zařízení, co tady zřídila vesnice. Představte si, že kromě jedné mladé ženy tam nikdo nechodí. Taky se snažím cvičit každý den jógu doma podle jogína Iyengara a ještě jsem si kdysi koupila knihu Jóga pro všechny (tedy i pro mě) od Patricka Broome a Gabriely Bozic. Jako pravá jogínka jsem se cviky naučila i v sanskrtu a taky jsem se naučila, jak které cviky budou prospívat mému tělu.

K tomu máme sedm koček, co je tady rozmnožili a opustili nehodní lidé, tak jsme se jich ujaly. A jelikož důchod není tak velký, abychom si žily na velké noze, tak jsme letos začaly pěstovat papriky a rajčata. Rajčat jsme sklidily 25 kg, paprik 5 kg. Pro nás to byl obrovský úspěch, však jsme taky několik měsíců po večerech četly na internetu všechno o rajčatech.

Milí íčkaři, věřte mi, že mě život baví a těším se, co si zase já nebo sestra vymyslíme, do čeho se příště pustíme. A taky vám o tom napíši.