Naše první porevoluční cesta do Vídně

Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.

Vzpomínám si, jak jsme se dobře oblékli, aby nám nebyla při celodenní pochůzce zima, a ono bylo ten den 14 stupňů C. Žádné fotografie z této cesty nemáme, v té době jsme fotili jen na diáčky.

Předvánoční Vídeň nás doslova uchvátila. Město bylo plné návštěvníků z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Vídeňáci se raději zdržovali doma, ale otevřeli pro nás všechny krásné pamětihodnosti, všechna muzea a do všech těchto míst byl vstup volný.

Nezapomenutelná byla návštěva katedrály sv. Štěpána. Na prostranství naproti kostela prodávali nádherné vánoční stromky. Do dneška mi není jasné, kam Vídeňáci ty 4 m vysoké vánoční stromy umístili.

Prohlédli jsme si hradní koplex Hofburg. V jednom z jeho křídel žije rakouský prezident. Nesměli jsme vynechat ani Galerii Albertinu a Habsburskou hrobku. Široké vídeňské bulváry byly nádherně vyzdobeny a osvětleny, kavárničky zvaly k posezení u vídeňské kávy. Přestože byl prosinec, turisté se po městě projížděli v kočárech taženými koňmi.

Ještě jsme stihli navštívit vánoční trhy na Radničním náměstí a ochutnat výborný vánoční punč. Vyměněné kapesné nám stačilo i na malé dárky pro děti. Nesměly chybět ani vyhlášené Mozartovy koule. Zážitky a dojmy byly nezapomenutelné, byli jsme opravdu jak se říká - "V Jiříkově vidění".

Do Rakouska jsme se vrátili ještě několikrát, jak do Vídně, tak i do jiných rakouských měst - do Salzburku, Gratzu, Gmundenu a Hallstattu.

Níže přiložené fotografie jsou z naší cesty za uměním Vídeňské filharmonie v létě 2015. Při koncertu v Schonbrunu se mi ztratil manžel, ale nakonec se zase našel - viz můj článek "Jak jsem přišla o deštník a málem i o manžela".

Park

Sousoší

Vídeňský park

Socha

Hoftburg

Interiér katedrály sv. Štěpána

Chrám sv. Štěpána

Při jedné z našich dalších návštěv Vídně jsme si prohlédli barvami hýřící Hundertwasserhaus od architekta Friedensreicha Hundertwassera z roku 1985. V tomto komplexu jsou umístěny byty, infocentrum i kavárna, kde mají výbornou kávu a štrůdl.

Roh domu

Hunderwasser dům

Přesně za deset let od naší první návštěvy Vídně jsme vyrazili i do Rakouských Alp. Bydleli jsme tenkrát vysoko v horách na horské chatě nad Haldstattem. Manžel se skupinou přátel dokonce zdolal i vrchol Dachsteinu.

V Alpách

Zatímco manžel zdolával velehory, já jsem si opakovala německá slovíčka s rakouským šampionem v sáňkování.

V Alpách

Rakousko je krásná země plná jezer, hor, nížin i historických památek. A navíc je od nás ze Střední Moravy coby kamenem dohodil. Stojí rozhodně za návštěvu.

Naše první porevoluční cesta do Vídně

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více