vnější svět:
Není snadné se dnes orientovat na trhu s informacemi o stárnutí a klimakteriu. Všichni okolo vás se tváří jako z filmu Věčně mladý.
No a když se jich narovinu zeptáte: "Co s tím?! " Tak vám blekotají něco o užívání života dokud to jde. A o nakupování podpůrných prostředků. Ale na takové podprůměrné rady jsem moc chytrá. Nebo stará a zkušená?
kůže:
Nejdřív jsem si myslela, že hubnu a zaradovala jsem se! Bodejť by ne. To věčné pocení! Ty probdělé noci! Ty propady krevního tlaku, kdy nevíte zda vám došel v krvi cukr nebo estrogen! Ale vše to byla jen předčasná panika! To se mi jen po těle začala scvrkávat kůže.
Kdyby se mi srážela jen po těle! Tam ji mám docela dost a sesychá pomalu. Ale kůže začala pracovat i v obličeji. Ale tak nějak neorganizovaně. Některá se začala seskupovat do vrásek a jiná zase do povislých laloků a záhybů. A vypadá to, že se kolektivně domluvila a řítí se teď zemskou přitažlivostí dolů. Jediné plus, které jsem z celé situace stárnutí obličeje vytěžila je, že jsem začala vypadat víc naštvaně. A získala jsem zdarma respekt na první pohled. Někteří mě zcela neznámí lidé si o mě vytvořili dokonce názor, že jsem žena od rány.
tělo:
"Tělo je klec!" Říkám si ráno, když se probudím a zjistím, že mi nesedí tělo, které mám od narození. Jako bych se duchem vracela z planety nebe na planetu zemi. A v posteli na mě čeká mé roky opotřebované tělo. Pomalu se do něj nasoukám, jako do obnošeného kabátu, Pravá ruka, levá ruka a zapnu knoflíky. Spustím nohy na podlahu. Vykročím zkusmo po parketách. Nejdřív se postavit na obě nohy a narovnat záda. Lup, lup. Ozve se v páteři. A vykročím. Pravá noha, levá noha. Zapraská mi koleno, ozvou se bedra a propadnu se v pravé kyčli. Ale než dojdu do koupelny a zpět, vše se srovná. Bodejť by ne, když nemám na výběr! Dosud jsem se nedozvěděla o prodejně náhradních těl.
vnitřní svět:
Ale největší starosti mi dělá moje vlastní hlava. Ale ta mi je dělala celý život. Myšlenky o smyslu života. O rovnováze v životě. O tom, kam vkládat svou životní energii? Protože když jsme příliš orientováni na vnější svět, ten náš vnitřní svět trpí a volá o naši pozornost. A když se uzavřeme se svými myšlenkami do světa vnitřního, začne na nás dorážet zase ten vnější svět.
bytí:
A potom si vzpomenu na svou babičku. Jak sedí doma a přikládá polínka dříví do plamene v litinových kamnech. Sedí na nízké dřevěné stoličce a poslouchá s nepřítomným zasněným pohledem. Jako dítěti mi připadalo, že poslouchá ten neskutečný šrumec okolo sebe v kuchyni. Rozhovory, smích a výkřiky jejich dávno odrostlých dětí, které se časem proměnily v dospělé. Křik vnoučat, dupání nohou jak vybíhají a vbíhají z kuchyně ven a zvenku zase zpět do kuchyně. Dveře se otevírají a zavírají. Z chodby proudí do kuchyně studený vzduch. Někteří otcové a matky okřikují své ratolesti, aby nelítali. A zůstali buď venku, nebo uvnitř. A babička sedí u kamen a tiše naslouchá životu. Tomu svému vnitřnímu, který se odráží v plamenu ohně i tomu vnějšímu, který probíhá u ní doma v kuchyni.
Příspěvek byl vytvořen pro Blog.iDNES.cz
https://ilonaondrackova.blog.idnes.cz/
Pošlete odkaz na tento článek
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta…
Den jako každý druhý s výhledem na krátkou práci v kanceláři, vyzvednutí zásilky, čekání na servisního technika a večerní opětovné a…
Každý máme nastavené možnosti a hranice, přes které už nejede vlak. Já nejsem výjimkou, jak jsem se mockrát přesvědčila.
Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a…
Udělat si "hezký" den ještě neznamená, že musí něco nutně vyletět do povětří. Bohatě stačí souhrn drobných událostí, které se s odstupem…
Na litoměřický Střelecký ostrov naplno dopadá slunce a jaro se vehementně přihlásilo o slovo. Po hodně dlouhé době opět sedím u stolu před…
Chodime tak všichni. Někdy hloubám, proč se mi tam občas dějí záhady. Přijde mi, že ona mista mají jistou magii. Jak jinak si vysvětlit…
Cukrárna ve Velkých Losinách, myslím tu u zámku, je boží. Z dálky vítá vůní čokolády. Na pultě různé druhy pralinek, ve skleněné vitríně…
Seděl v metru a hltal. Horké lasagne. Stačil si je, ještě než vběhl do metra, ohřát. Hltal i slečnu, která seděla naproti němu. Hltal jí…
Věřím na předurčení člověka místem, kde se narodil a vyrostl. Jiní jsou lidé narození v rovinách, jiní jsou horalé a jiný je ten, komu od…
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule, jinak nebudu mít z…
Čekání v prostorách odletové brány („gate“) nemusí být vůbec nudné. Pokud není po ruce kniha, časopis, nabitý mobil, lze onen zdánlivě…
Řád, neřád, pořádek, chaos. Tyto pojmy jsou příliš relativní a každý z nás si může představit pod nimi něco jiného. Nemohu tvrdit, že se…
Dnes bohužel žádná legrace ani erotika, ale nepříjemný zážitek ze včerejšího pražského metra. Prostě srážka s hulvátem, při které se mi…
Strejda Google i AI svorně tvrdí, že kustod v muzeu, galerii, knihovně či archivu je odborník (též nazývaný kurátor), který se stará o…
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde. Potřebujete bezodkladně…
Tohle bude krátké, ale výstižné. Protože to, co se mi poslední dobou děje, to už prostě musím ventilovat ven, hlavně v naději, že se mnou…
Ozvala se nám známá z Moravy. Chce přijet do Prahy, trošku si užít předvánoční shon a něco koupit k Vánocům. Ještě se stačila svěřit, že jí…
Víte, že je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické? Asi jsem…
Do penze jsem odcházela se spoustou plánů. Bylo to stejné, jako když jsem si na začátku každého nového roku dávala různá předsevzetí. Měla…
Babi, vyfotíme se. Tato věta u nás zní často. V poslední době mám pocit, že naše rodina nedělá nic jiného, než že se fotíme. Leze mi to na…
Opět se s pokorou vracím k proustovskému seznamu třiceti pěti otázek, směrovaných k hlavním postavám jeho knih. Jednou z nich byla i tato…
Rachotí budík. Dostal jsem ho od manželky k narozeninám, když mi starý „odešel“. Přál jsem si klasiku. Na natahování. Slyším ho, i když…
Ano, vážení přátelé; závislost se netýká jen mladých, ale i nás starých. Já jsem toho živým a odstrašujícím důkazem. Celý svůj život jsem…
Pamatuji si, jak jsem obracela oči v sloup a dělala různé obličeje. Moje babička mi totiž svými výroky připadala úplně nemožná. „To za…
Po rozvodu jsem žila sedm let sama. Pracovala jsem v ženském kolektivu a neustále jsem slýchala věty: chlapi za nic nestojí, nejlépe je…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne