Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti

Slyším hudbu P. I. Čajkovského, který svoji hudební genialitu vlastního pocitu věčné lásky svěřil i strunám houslí, jejichž tóny stoupaly do závratných výšek, beze slov rezonovaly s mojí duši, aby ve finále s celým orchestrem oslavily štěstí zachráněných milenců, napsala jsem kdysi po shlédnutí baletu Labutí jezero.

Miluji hudbu pro její estetiku formy a vyjádření emocí. Celoživotně vnímám některé skladby jako zdroj energie a dobré nálady, jsou mi lékem na smutek i bolest, pronikají mi hluboko do mysli i paměti.

Hudba provází člověka už od pravěku. Je darem z nebes, jak tvrdí nejstarší mýty a nebeský původ mají podle nich i některé hudební nástroje, jako je např. lyra, flétna nebo kytara. Lyru měla podle řecké mytologie vynalézt jedna z devíti řeckých múz Melpomene, dcera boha Dia s bohyní Mnémosyné. Byla Múzou tragédií a patronkou zpěvu. Hudba měla v minulosti úzkou souvislost s magií. Lidé s její pomocí rozmlouvali s Bohy, oslavovali vítězství a dodávali si odvahy před bojem. Jako první hudební nástroj jsou označovány šamanské bubny, které byly objeveny v Číně a lidé je znali zřejmě v době 6000 let př. Kr.

O vlivu hudby na duševní zdraví člověka toho bylo napsáno mnoho. Poslech hudby zlepšuje psychický stav, náladu, ale může zvýšit výkon a inteligenci člověka, jak vyplynulo z průzkumu vlivu Mozartovy hudby, a je označováno jako Mozartův efekt.

O spojení hudby a medicíny se lze dočíst v Bibli, kde je psáno jak David léčil hrou na harfu deprese krále Saula. Také šamani využívali spojení rituálů a hudby k léčbě. Slavný Pythagoras hrál každý večer svým studentům nádherné skladby na liru a zbavoval je tak starostí a stresu.
Eduard Hanslick napsal: „ Hudba ovlivňuje duševní rozpoložení rychleji a intenzivněji než kterékoliv jiné umění. Ostatní umění přemlouvají, hudba přepadá.“

Uměním se lze i předávkovat. Nevím, zda to platí pro poslech hudby, ale pohled na umění může způsobit u některých jedinců tzv. Stendhalův syndrom. Stendhalův syndrom, někdy se mu říká Florentský syndrom nebo Pařížský syndrom, je psychosomatická nemoc, která způsobuje zrychlený tep, závratě, zmatení a dokonce i halucinace v případě, že je jedinec vystaven zkušenosti mající velký osobní význam, především při pohledu na umění. Termín se může použít i pro podobnou reakci na nezměrnou krásu přírody. Název Stendhalův syndrom pro tuto poruchu použila jako první doktorka Magheriniová. Vycházela z poznámek spisovatele Stendhala, který popisoval pocity, když navštívil v roce 1817 Itálii. „Když jsem uviděl florentské památky, cítil jsem se v tranzu, až jsem omdlel.“

Se zájmem se četla, že hudba ovlivňuje i růst rostlin. Nejúčinnější je zvuk violoncella. V Indii vědci zjistili, že vlivem klasické hudby rostly některé rostliny o 20 procent rychleji oproti rostlinám v tichu. Obiloviny rostly rychleji díky houslím. Hrozny na italské vinici byly díky muzice sladší a zdravější.

Ani vliv hudby na zvířata nezůstal stranou zájmu vědců. Pop-music nechával psy lhostejnými, heavy-metal provokoval některé jedince ke štěkání a vytí (ani se nedivím při její hlasitosti), klasická hudba je uspávala.
„Hudba má jedinečnou moc vyjádřit vnitřní stavy a pocity. Dokáže přímo probodnout srdce, nepotřebuje žádné zprostředkován,“ řekl neurolog Oliver Sacks.

Někdo moudrý napsal, že hudba spojuje lidi bez ohled na hranice, rasu, náboženství, politické a ekonomické podmínky. Hudba sjednocuje.

Stačí tak málo, jak si zpříjemnit život, zahnat chmury a starosti. Poslechnout si oblíbenou skladbu a nechat se unášet jejími tóny. Vydat se s rodinou nebo přáteli za krásami přírody nebo shlédnout dechberoucí díla ve Veroně, Jeruzalémě či muzeu Louvre v Paříži nebo... Pokračovat můžete již sami, jak a čím si chcete zpříjemnit svůj život. Stačí tak málo, chtít být šťastný a něco pro to udělat.

Zdroje: Wikipedie, Vl. Marek – Tajné dějiny hudby, Bakalářská diplomová práce „Vliv hudby na člověka.“ - Jaroslava Říhová