V naší kuchyni jsem šéfem já!

Coby čerstvá novomanželka jsem se rozhodla svého miláčka potěšit jídlem, jež miloval, stejně jako já. Jeho maminka totiž uměla upéct takové buchty, jako nikdo jiný na světě! Měla zvláštní přísadu, o které moc nemluvila, ale používala ji hlavně u pečení péřových buchet, a to lásku...

Protože jen s láskou dokážete oblažit srdce a chuťové pohárky svých nejbližších, což má tchyně uměla. Na její buchty vzpomínám dodnes. Zejména na buchtičky s krémem, které mi upekla, když mě můj kluk k nim do rodiny přivedl poprvé. Maminka z něho nenápadně dolovala, co mám nejraději a představte si, že mi buchtičky s krémem připravila. Bylo to mé první, ale chvála bohu ne poslední jídlo u budoucí tchyně. Tehdy jsem si fakt pošmákla. Byly mňamózní. Maminka byla ještě stará škola a kynuté těsto bylo její doménou. Na to nikdo neměl!

Nicméně jsem se rozhodla jít v jejích šlépějích. A co si budu nalhávat, také jsem si chtěla pochutnat ;-) Načež jsem se rozhodla, že – již manželovi – připravím stejně tak dobré buchtičky s krémem, jako umí jeho maminka. Na tom přece nic není! Vezmu si kuchařku a pojedu podle ní. Práce mi šla od ruky. Byla jsem tehdy na mateřské, synek si pokojně hrál a mně se povedly buchtičky radost pohledět. Stejně tak maličké, jako pekla tchyně.

buchtičky

S radostí jsem je vložila do rozpálené trouby, pečlivě je hlídala, aby se nepřipálily a za slabou půlhodinku byly upečené.

Jenže, jak jsem byla natěšená, neuvědomila jsem si, že jsem začala s kuchtěním příliš brzo, a manžel měl dorazit z práce asi až za tři hodiny. Tak, aby buchtičky nevystydly, vrátila jsem je zpátky do trouby, kde odpočívaly v tom žáru další hodiny.

Když manžel přišel z práce, celá radostná mu prostírám oběd. Avšak jak jsem buchtičky vzala do ruky, zhrozila jsem se. Ony v troubě dočista ztvrdly na kámen! Já dostala nejdřív vztek a jak jsem je mrskala do prázdného odpadkového koše, ony vyskakovaly zpátky jako tenisáky! To mě dorazilo a rozbrečela jsem se. Jen si představte natěšenou novomanželku, která chce trumfnout tchyni a takhle to dopadlo! A můj manžel? Na to nikdy nezapomenu.

Zbytek buchtiček, co zachránil před vyhazovem, si nacvrnkal do talíře, přelil vanilkovým šodó a se slovy:

„Ono se to rozmáčí a bude to dobrý“, srdnatě všechny snědl. A možná díky tomu jsem na buchtičky nezanevřela a dneska už upeču také tak dobré, jako uměla moje hodná tchyně.

Ale upřímně – TAK dobré zase ne, ty uměla jenom ona ❤

V naší kuchyni jsem šéfem já!

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více