Na začátku loňského roku jsem napsala příběh na 50 slov: Dobrý nový rok. Byl o tom, že nemám ráda, když se přeje rok šťastný. Protože pocit štěstí nemůže být dlouhodobý. V závěru jsem uvedla, že pokud rok bude dobrý, budu šťastná.
Asi se všichni shodneme na tom, že rok dobrý nebyl. Ale nebyl ani úplně špatný. Alespoň pro nás, kteří se zde stále scházíme. Protože se zde scházíme. Mně přinesl nebývalou samotu, především razantní omezení kontaktů s partnerem; také s několika kamarádkami, v podstatě změnu způsobu života. Rovněž dlouhé odloučení od maminky. Na druhou stranu mi dopřál příjemné dny s mým litoměřickým přítelem, výlety po krásném Českém středohoří. Nejsem šťastná. Jsem vděčná za to, že jsme neonemocněli. Že jsme ten podivný rok přežili. Jsem unavená. Ten rok mě dost psychicky vyčerpal.
Od nového roku neočekávám žádný zásadní obrat k lepšímu. Spíš pokračování současného stavu. Snahu o přežití. Chvíle radosti. Mám opodstatněný strach o své nejbližší. Nezbývá nic jiného, než žít, jak nejlíp to půjde. A děkovat za každý aspoň trochu hezký den. Jaký bude, můžeme ovlivnit i my sami. Ovšem někdy jen do určité míry. Přeji vám dobrý nový rok.
