Máňa na táboře Díl 4. - Den Ameriky

Přestalo pršet, tak nás budila trubka k rozcvičce, kterou jsme za deště měli odpuštěnou. Eva samozřejmě vyběhla na plac mezi prvními, ale já na to prdím. Furt všichni tvrdili, že nic není povinné. Po snídani jsme šli na seznamovací procházku po okolí. První kousek už jsem znala, tudy jsme včera s Evou šly, ale pak vedoucí Vojta najednou volil cestu vlevo. Šel nás opravdu velký chumel a ti přední vždy po chvilce čekali na ty poslední. Došli jsme dolů k přehradě a pak se zas jinou cestou vraceli, a to nějakou podezřelou zkratkou lesem, kde to po dešti docela klouzalo, už jsem se viděla, jak se budu v tom bahně plazit jak Meresjev, ale naštěstí jsme to všichni přežili bez úhony. Exot s francouzskou holí tu rozhodně není jen Eva. O hůlce jich tu chodí více, i naše vedoucí Hela, a několik babiček tu má dokonce hole dvě. Obdivuji jejich životní elán, já kdybych skončila o hůlkách, tak asi nevylezu z baráku.

Po obědě jsme začali připravovat program naší americké módní přehlídky. Prosili jsme Helu, ať nám s tím pomůže, ona má dobré nápady, včera s hymnou nám taky pomohla, ale Hela naříkala, že ten pobyt tady ji strašně vyšťavuje, že i doma chodí po obědě spát, ať něco připravíme sami, a když budeme něco potřebovat, odpoledne nám pomůže. Jenže určitě nespala, zase všichni čtyři vedoucí připravovali odpolední hledání pokladu. A to vám povím, to teda byl návrat do dětství. Nejdříve na louce najít kousky zprávy, pak vyluštit šifru, vyhledat detektorem zámek od truhly, kde byla rozstříhaná mapa s označením pokladu a konečně najít i pytel s pokladem. Odměnou za hledání byla placka s názvem letošního tábora Letem světem, tatranka a brožovaný výtisk kriminálních příběhů. Bohužel, ve všem jsme měli nejhorší čas, ale to nás od dalších soutěží vůbec neodradilo. Do získávání bodů jsme se vrhli hned po večeři. Lenka na poslední chvíli moderování přehlídky vzdala, že to nedá. Chvíli jsme se dohadovali, kdo má tu roli převzít. Už to vypadalo, že asi nebudeme vystupovat vůbec, ale zlatíčko Helenka nás v tom nenechala a řekla, že to teda odmoderuje. Rychle jsme si ještě ujasnili, kdo kde co, a mohli jít s kůží na trh. Hela se mikrofonu nebojí a v převleku za mexický kaktus občas něco zapomněla, ale rychle improvizovala a sklidili jsme potlesk a jsme rádi, že úkol máme za sebou. Šla jsem spát s dobrým pocitem, protože den byl sice náročný, ale velice povedený.

Máňa na táboře Díl 4. - Den Ameriky

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více