Ponte rialto
Po Ponte Rialto jdou nekonečné davy
Tvá ruka se schodů teď kyne mi a zdraví
Vítr od moře Ti zajel do vlasů
Dychtivým pohledem se díváš na krásu
Věžičky paláců polední slunce taví
V kafeterii v podloubí se zřejmě něco slaví
Slunce se po moři rozběhlo do dáli
Davem se prodírám a cítím kanály
Po břehu kanálu jdeš davem znavený
Na schodech usedáš na staré kameny
K slunci jsi hlavu zdvih a tiše nasloucháš
Jak v dáli mizí zvon a jak se zase vrací
Na Ponte Rialto se bezhlavý dav ztrácí
Ještě jsi s námi ještě se usmíváš
Čas hasne
Čas hasne zvolna jako svíce
a nebem září létavice,
den za dnem, stokrát, tisíckrát,
honem teď řekni, co si přát?
Ta přání, touhy, dávný sen,
jak ranní hvězdu rodí den.
Ten den, jež tenkrát zrozen z jara
naplnil čas i přání stará.
Nad časem bloudí den co den
Jak dávná hvězda marný sen
Jak nocí padlá létavice.
Honem si přej, než dohoří ta svíce.
Tulák čas
Čas tulák odchází
A ozvěnou se vrací
Jak věčná naděje
Jak nebem tažní ptáci
Snad ještě chvíli půjdeme
Tím časem, jenž se ztrácí
Za věčně živou nadějí
Jak nebem tažní ptáci
Tvá ústa voní podzimem
Osud teď dluh svůj splácí
Snad ještě vzlétnem ke slunci
Jak nebem tažní ptáci
