Občas mám pocit, že jediný způsob, jak se vyhnout kyberútokům, je nemít peníze ani počítačovou techniku. Kybernetická kriminalita je vždy o krok před kriminalistickou možností účinné ochrany. Je to podobné jako s viry. Stále se vyvíjejí a zdokonalují. Vyvíjíme nové léky a umíráme na stále nové nemoci. Přesto je dobré být ve střehu.

Podle tohoto článku vnímám tuto část vašeho života jako pohodové plynutí časem. Jestli to tak doopravdy bylo, víte nejlíp vy sám. Přeji vám, ať teď plyne váš život co nejvíce podle vašich potřeb a představ.

Líbo, tahle část se také dobře čte, ale ve chvíli, kdy Lucie najde na chodbě ztracenou Anetku se ti zdvojují informace o zapomenuté svačině a navíc info o tom, jak Anetka jela do školy autem a Tomáš šel pěšky je podle mě zbytečná a zpomaluje děj. Mohla bys to nějak zkrátit a dát do přímé řeči a zbytek vysvětlování bys pak mohla vynechat zhruba od tohoto místa ...Ale já ho teď nemůžu najít", dodala a rozplakala se. "Neplač a řekni mi své jméno, já ti s tím pomůžu," uklidňovala jí Lucie. "Já jsem Anetka Novotná, a ty jsi cizí?" a pokračovat zbytkem textu...♥

Ivo, to je hezká bilance. I já patřím k těm, kteří našli na íčku mnoho spřízněných duší. Další inspirativní roky ve vzájemné pospolitosti přeji.

Obtížné dilema. Volil bych stabilitu firmy a zbytku rodiny. Omezil bych kontakty a snažil se minimalizovat jeho vliv ve firmě a způsobené škody. Zvolil si zlatokopku, jeho volba, jeho odpovědnost.

Super článek. Super fotky. V Litomyšli jsem náhodou také zažila toto taneční vystoupení a mám několik fotek. Děkuji za sdílení.

Aničko - na tuto bajku jsem myslela už minule. Domnívám se, že o kyselých hroznech slýchám v mnoha podobách už od dětství. Občas přeneseně i tady na "íčku" - např. že ten kdo chválí, něco za to očekává, že vlastně není dobrý člověk /o tom ovšem byla minulá bajka - to je mi tak cizí, že samotnou by mě to opravdu nenapadlo. Ale nemožné to není, to připouštím. Chválím Vás za tento cyklus a na žádný sýr nečekám :-D

Také chodím ráda ven. Krásně popsaný pocit. Děkuji.

Danielo, je to veselé. Je to moc hezký zážitek pro děti. U nás nic takového není. Děkuji za sdílení.

Úžasné, děkuji. Vždy mě to zajímalo - písemné i filmové dokumenty.... Obohatila jsi mě, Míšo, o další rozměr vnímání.

No, to se vám, Jindřichu, povedlo. Jsem zvědavá na pokračování.

Moc pěkné. Jako vždy. Točí se, točí, kolotoč života.

Ivo, to má vtip a náboj. Moc pěkné.

Dušane, díky za další zajímavou upoutávku.

Soňo, máš moc hezký vztah k věcem a lidem kolem sebe, jsem moc ráda, že jsi trochu o tom napsala. Leccos cítím stejně a je mi při čtení příjemně.

Těžko soudit a nic proti dětem... Příčinou restrikcí jsou bezohlední rodiče, kteří nekorigují své ratolesti, aby neobtěžovaly okolí na místech, kde to opravdu vadí. Ale občas ještě v restauraci vidím hodné a vychované dítě, nicméně už je to menšina. Podobnou kontroverzi nejspíš brzo vygenerují pejskaři, protože to místy přesahuje únosnou míru. Jeden kokršpaněl nebo yorkšír pod vedlejším stolem v restauraci nevadí. Ale když už nepoznám, jestli jsem v restauraci nebo v psinci a každý další příchod psa vyvolá vzteklé ňafání nebo psí rvačku, tak to není příjemné. Mrzuté je, že už raději ani neprotestuji, protože obvyklá reakce rodičů nebo páníčků je hlasité a sarkasticky deklamované heslo - "No jo, někdo tady nemá rád děti/zvířátka."

Kde je ten Martin? Jdu mu dát přes h..u. Silný příběh. Děkuji.

Elen, zajímavý článek a taky tip na výlet...dík!

I “vypsat” se ze svých pocitů někdy pomáhá… aspoň na chvilku.

Děkuji za zajímavý rozhovor s inspirativní a vzdělanou spisovatelkou. Jarko, přeji hodně radosti z tvůrčí činnosti a vnímavé čtenáře. :-)