Sortiment jídel nebyl nijak široký. Podstatná byla dostupnost surovin, zpracovávalo se to, co vyrostlo na poli nebo v sadu a jednoduchá příprava – nejraději v jednom hrnci. A samozřejmě důležitá byla také sytost pokrmů a v teplých dnech i jejich trvanlivost. Po celodenní práci bylo nutné hlavně hospodáře nakrmit k naprosté spokojenosti.
Podle pamětníků se v létě vařívala „salátová máčka“, často v pěti až desetilitrovém hrnci. Jejím základem byla zásmažka se špekem, mouka rozředěná mlékem, koření. Do toho se po částečném vychladnutí natrhaly listy hlávkového salátu. Hrnec se zanesl do chladna do sklepa, a když se přišlo z pole, bylo osvěžující jídlo hned na stole.
Salátová omáčka je totiž výtečná nejen teplá, ale hlavně studená. Je škoda, že dnes známe řecký tarator ze salátové okurky a přitom stejně chutná obdoba valašského letního jídla upadla neprávem v zapomnění. Podle našeho receptu si ji můžete snadno uvařit, pokud stejně jako kdysi ve valašské chalupě budete vařit pro deset a více lidí, poměr surovin si náležitě upravte.
Recept na čtyři porce:
50 g slaniny, 60 g hladké mouky, ½ l mléka, sůl, pepř, ocet, natrhané listy hlávkového salátu Slaninu nakrájíme na drobné kostičky a pozvolna vyškvaříme, až pustí tuk. Poté ji smícháme s hladkou moukou a uděláme světlou jíšku, kterou zalijeme mlékem a dobře rozšleháme, dle chuti osolíme, opepříme a řádně provaříme, aby se ztratila moučná chuť a omáčka získala požadovanou konzistenci. Odstavíme a po chvíli dochutíme octem.
Do vychladlé omáčky natrháme listy hlávkového salátu. Omáčku si dnes můžeme vylepšit bílým jogurtem či kysanou smetanou. Podávat, nejlépe dobře vychlazenou, ji můžeme s čerstvým chlebem, a když si na úvod hodování dáme pohárek valašské slivovice, potěšíme naše tělo i mysl a bacily nás nedostanou. Tip: Původní valašský recept můžeme podle chuti obohatit oblíbenými bylinkami nebo česnekem.
Alena Kučerová pro portál i60
