Už tuto sobotu 2. prosince můžete být přitom – koná se slavný Mikulášský jarmek! Na tuto velkolepou akci se do Valašských Klobouků sjíždějí stovky řemeslníků, lidových tvůrců a tisíce návštěvníků a především mikulášsko-andělsko-čertí družiny z obcí jižního Valašska. Jestliže Mikuláš a andělé v nich mají ustálenou, tradiční podobu, s čerty je to jiné.
Mezi jednotlivými vesnicemi jsou rozdíly nejen v zastoupení masek v Mikulášově průvodu. Někde chodívala s Mikulášem i koza, dodnes například v Lidečku jezdí čert na koni. Různé je i provedení masek. Čerti ze Štítné nad Vláří (obec je známá z knížek Amálie Kutinové, zde prožily své dětství legendární Gabra a Málinka) mají masky vyřezávané ze dřeva, čerti v Lidečku mají masku posetou „ježovinou“, čerty z Nedašova poznáme podle slaměných prvků. Někde byly součástí Mikulášova průvodu i masky představující různá řemesla a povolání, ale i různá zvířata. Svým velkolepým pojetím je valašský Mikuláš na hony vzdálen ustálené trojici – Mikuláš, anděl a čert, která v předvečer světcova svátku dodnes obchází drobotinu.
Bude co pojíst i čím se zahřát!
Mikulášský jarmek je opravdovou pastvou nejen pro oči, ale i mlsný jazýček. Těšit se můžete třeba na zhřívanicu, horký nápoj, o kterém Valaši říkají: „Správná zhřívanica mosí vzbudit aj mrtvého“. Existuje jí mnoho variant a tato je jednou z nich: půl litru pálenky, nejlépe režné, máslo, cukr, skořice a hřebíček. Takto posilněni můžete navzdory případnému mrazu vyrazit na valašskou zabíjačku, najdete ji snadno, vonívá široko daleko. A potom už je čas obdivovat umění mnoha řemeslníků a lidových tvůrců.
Například bednáře Josefa Fryzelku z nedalekých Vlachovic, který pojímá účast na jarmarku jako velkou show, řečeno soudobým termínem, když živě předvádí, jak se vyrábějí bečky. „Každý rok sa na jarmek těším, ne kvůli obchodu, práce nám tolik, že nestíhám, ale kvůli skvělé atmosféře,“ říká Josef Fryzelka, čerstvý nositel titulu Živnostník roku Zlínského kraje. A takových nadšenců, jako je on, najdete na jarmeku mnoho.
Že vám popis jarmeku a všeho toho hodování, veselení a taškařic nezapadá do času půstu, který bychom měli o adventu dodržovat? Ale to je v pořádku, Valaši přece nikdy nebyli pokorným národem. Odboj mají zkrátka v krvi. A tam nahoře, mají za své hříchy asi dobré přímluvce. Určitě se k nim přidal i bouřlivák, spisovatel Ludvík Vaculík, který spí svůj věčný sen na hřbitově v nedalekém rodném Brumově.
Luca vymete zlé duchy
Ale i na nebojácné Valachy pár dnů po jarmeku nakonec dojde. Veškerá legrace skončí na svatou Lucii. Ta celá v bílém s husí pomoučenou peroutkou v předvečer svého svátku (13. prosince) obejde stavení a vymete zlé duchy. Aspoň dřív to tak platilo. Přišla-li Luca do domu, nikdo na ni nepromluvil, všichni usedli za stůl a sledovali, až dokončí své dílo. Vymetla všechny kouty a na závěr ometla taky všechny přítomné. Luca nosívala bílou naškrobenou spodničku, až po zem, bílou jupku (halenku), tvář měla zakrytou bílou rouškou a na hlavě uvázaný bílý šatek. Všechno oblečení bylo tak velmi silně naškrobené, že při každém kroku Luca šustila „jak puténka švábů“. Podle tradice se za Lucu převlékali muži. Tak zahoďte strach z čertů a do Valašských Klobouků se v sobotu 2. prosince vydejte, spojení je výborné i vlakem.
Alena Kučerová pro portál i60
