Hubnutí po menopauze. Proč to nejde?

I ženy, které byly celý život přirozeně štíhlé, po padesátce zpozorní. Břicho roste, tuku přibývá, přestože svůj životní styl nezměnily. Ale je vůbec třeba se pár kily navíc trápit? Co když ke stárnutí prostě patří a my jen zbytečně podléháme současnému šílenému kultu štíhlosti?

Tyto otázky dělí ženy do dvou skupin. Jedna tvrdí: Je třeba se za každou cenu udržovat v kondici, začít nebo zintenzivnit cvičení, změnit jídelníček. Zkrátka, je nutné vstoupit do třetí životní fáze tak, abychom co nejdéle vypadaly jako dříve. Druhá skupina: Je to přirozený proces, ke stárnutí patří obtížnější spalování tuků, pomalejší metabolismus. Nač se týrat, no tak se mi dělá kolem břicha pneumatika, ale to neznamená, že si už do konce života nedám štrůdl nebo kávu se šlehačkou.

Ať už je přístup jakýkoli, faktem zůstává, že jen málokterá žena na své postavě nevidí ve věku po padesátce změny. „Značná část našich klientů v kurzech jsou ženy v menopauze,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, který je považována za přední českou odbornici na hubnutí a zdravý životní styl. „V tomto období na sobě začínají pozorovat změny i ženy, které žily zdravým životním stylem a nepřejídaly se. Menopauza a přibývající věk u žen zkrátka přináší obvykle kila navíc a k nárůstu hmotnosti dokonce může docházet, i když mají stejnou pohybovou aktivitu a stejný kalorický příjem.“

Ano, taková nespravedlivost to je. I žena, která se nepřejídá a celý život byla štíhlá, se najednou pomalu mění v panáčka z reklamy na pneumatiky Michelin. „Nejhorší je, že se mi tuk začal usazovat v oblasti břicha. Začalo to nenápadně v padesáti, teď v šedesáti mám panděro jako pivař,“ říká jednašedesátiletá Marta z Prahy.

„Měla jsem období, kdy jsem se půl roku nenapila vína, nedala si ani kousek čokolády, natož nějaký dortík. Přestala jsem úplně sladit, piju jen čistou vodu a čaje. Přesto mám to břicho pořád. Cvičit se nedokážu donutit, stačí chvilka a všechno mě bolí. Nejsem na cvičení zvyklá, celý život jsem byla hubená. Teď jsem hubená, ale mám to břicho. Nejhorší varianta. To bych raději snesla velký zadek,“ svěřuje se se svým trápením. „To je normální, kašli na to,“ uklidňuje ji její kamarádka, stejně stará Jana. Ta přibrala za posledních pět let deset kilo. „Starší ženské byly vždycky oplácané, to jen teď se svět zbláznil a stalo se trendem, že anorektičky už nemají být jen mezi mladými dívkami, ale i mezi námi zralými ženskými. Nevidím nic špatného na tom, že se mi změnila postava. No je to průvodní jev stárnutí. Nemíním kvůli tomu hladovět nebo začít platit tisíce za poskakování v posilovně,“ líčí svůj postoj.

Pravdou je, že přibývá žen, které se změnami postavy po menopauze velmi trápí. Často to vede k psychickým problémům. „Místo toho, abych si užívala, že jsme s manželem první rok v penzi a dvakrát do roka cestujeme k moři, na pláži se pořád kontroluju, jak vypadám,“ říká čtyřiašedesátiletá Pavla. „Vtahuju břicho, nosím volnou tuniku až k moři. Pak ji svléknu a hup do vln. Úplně jsem přestala chodit po pláži v plavkách, necítím se dobře. Muž se mi směje, říká, že přeháním. Ale pak mě vyfotil, když jsem ležela na lehátku a já tam vypadala jako vorvaň,“ dodává.

Možná jsme natrefili na dámy přehnaně sebekritické, někdo by řekl až marnivé. Ale stačí téma břicho a ukládání tuku po menopauze nadnést v dámské společnosti a vsaďme se, že podobné reakce uslyšíme. Problémem se dlouhodobě zabývá psychiatr Stafeno Erzegovesi z Centra pro poruchy příjmu potravy na klinice San Raffaele v Miláně. Má bohaté zkušenosti s tím, že klimakterium pro mnohé ženy přináší psychické problémy spojené právě s tím, že si přestávají připadat štíhlé, půvabné, žádoucí. „Menopauza znamená nejen pokles estrogenů, ale celé ženské hormonální výbavy, proto v souvislosti se změnou bazálního metabolismu tak často dochází ke zvyšování hmotnosti. Je to vlastně naprosto přirozený proces, divit se tomu je stejné, jako by se někdo divil, že člověku se časem dělají vrásky,“ uvádí. A dodává zajímavou věc. „Proběhlo na toto téma spousta výzkumů, lidé vyzkoušeli mnoho redukčních diet. Ale všimněme si něčeho, co má kolem sebe každý z nás. Ženy, které po menopauze žijí aktivně, mají hodně přátel, povinností a zábavy, zpravidla nepřibírají tolik jako ty, které ve vyšším věku vedou klidnější život. Kdo má hodně aktivit, je to pro něj jakási potrava pro duši ale i pro tělo. Kdo má kolem sebe dobrou sociální síť, více se pohybuje a méně jí, udržuje si výkonnější svaly i mozek.“

Samozřejmě to neznamená, že žena, která běhá z kroužku do kroužku, hlídá vnoučata a vyráží na dlouhé výlety s přáteli, nemá po menopauze problémy s přibýváním. Může je mít úplně stejné jako žena, která žije mnohem méně aktivně. Ale podstatné je, že zpravidla nemá čas pozorovat, jestli je její bříško o centimetr větší nebo menší.

Takže, menopauza není moc milá kamarádka. Zpravidla vnese do života různé změny a ne úplně příjemné. Ale protože se této kamarádky nemůžeme zbavit tím, že se s ní přestaneme stýkat, nezbývá, než najít cestu, jak s ní vycházet. Každopádně je třeba si uvědomit, že úprava jídelníčku je vhodná, ale bez toho, že se budeme hodně pohybovat a budeme v dobré psychické kondici, tedy tak trochu povzneseni nad to, že máme pár kilo navíc, není spasením. Zkrátka, odjakživa bylo přirozené, že starší ženy mají jiné postavy než mladší. Tak to bylo, je a bude.

Hubnutí po menopauze. Proč to nejde?

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více