V jednom z prvních květnových dnů se náhle sluníčku na chvíli podařilo rozhrnout věčnou duchnu z mraků a ukázalo svoji vlídnou tvář. To mě nemůže nechat v klidu a běžím zkontrolovat, co je nového na mojí oblíbené vycházkové trase podle Labe z Roudnice pěkně přes vesnice Dobříň a Kozlovice do Záluží. Je to tak akorát pro moje nohy a je tu božský klid, v těchto místech většinou skoro nikoho nepotkám.
Kdo máte chuť, pojďte se projít se mnou.
Hned za Roudnicí je vesnice Dobříň. Mají tam krásnou novou a hlavně netypickou mateřskou školu. Musí být radost tam vodit děti. Teď je prosycená vůní žluté řepky, ale brzy se to změní. V Dobříňském háji už není po sněženkách, orsejích a dymnivkách ani stopy, bílo tu však je i teď. Obrovská dubiska obrůstají světle zelenými mladými listy. Labský břeh je plný života. Kdepak, nikdo se tu neprochází, potkala jsem jen cyklisty. Ale sluníčko vylákalo všelijakou havěť a ta lačně hoduje na barevných kvítcích. Já trénuji kolena, stále klečím a vzpomínám na podložku, kterou jsem nechala doma. Za řekou je vršek Sovice s vinicemi.
Procházku zakončuji v Záluží a zkoumám štít jednoho z domů s trochu neobvyklou výzdobou. Je jaro a výklenek je už špatně vidět, ale při troše štěstí ...
