Muži, měli byste více mluvit se svými ženami. Je to důležité především v důchodovém věku

Třiašedesátiletá Pavla vstoupila do obývacího pokoje se slovy: "Petře, potřebuju ti něco říct, měli bychom si promluvit."

Její stejně starý muž, vyděšeně vzhlédl od knihy o životě mravenců: "Stalo se něco? S dětmi?"

"Ne, neboj, to ne..."

"Aha, zase ta sekačka. Slibuju, že večer se už na ni fakt podívám."

Pavla mu vysvětlila, že nejde o děti, ani o porouchanou sekačku, ale o to, že nabyla dojmu, že už ji nemá rád. "Vůbec se mnou nemluvíš. Vždyť ty celé dny neřekneš slovo a když ti něco vyprávím, vidím, jak tě to nezajímá, jak tě to oběžuje."

"Ale neblázni, já se bál, že jde o něco vážného. Proč bych tě neměl rád?" řekl Petr a znovu se začetl.

Když tuhle historku Pavla vypráví kamarádkám, všechny chápavě pokyvují hlavou. I jejich muži mlčí, čtou, koukají do počítačů, na televizi, přerovnávají cosi dlouhé hodiny v dílnách, sklepích, garážích.

Ženy chtějí do společnosti, muži vyhledávají samotu

"U párů, které jsou spolu řadu let, je v penzi typické, že každý chce čas trávit jinak," říká psychiatrička Tamara Tošnerová. "Ženy mají potřebu mluvit, takže chtějí chodit do divadel, kaváren, na výstavy, procházet se obchodními centry, tedy místy, kde je rušno, hodně lidí. Muži neradi mluví, tudíž častěji vyhledávají samotu. Mají své prošlapané trasy, kudy chodí na procházky, na výlety. Nebo rádi tráví čas o samotě zavřeni v pokoji či dílně."

Dámy, které si myslí, že nemluvnost muže je známkou toho, že už o ně nemá zájem, jsou však na omylu. Možná by jim pomohlo, kdyby si přečetly knížku Jak beze slov zlepšit své manželství. Autory jsou psychologové Patricia Love a Steven Stosny. Například se v ní píše: "Věřte tomu nebo ne, ale výzkumy a klinická praxe dokazují, že většina mužů včetně těch, kteří partnerku ignorují či ji považují za samozřejmost, touží po bližším a hlubším citovém propojení stejně jako ženy. Muži zpravidla považují partnerky za nejlepší kamarády, důvěrníky a nejdůležitější osoby ve svém životě. Navzdory stereotypním představám bývají muži zpravidla spokojení se vzhledem partnerky a naprostá většina mužů si nepřeje, aby se změnila."

"Proč nejdeš se mnou?!"

Poslední větu by měla znát například sedmapadesátiletá Helena z malého severomoravského města, která byla tak zoufalá z toho, že její muž tráví vešekerý volný čas sezením v dílně a koukáním do svého chytrého telefonu, že si vsugerovala, že má virtuální internetovou přítelkyni. Došlo to tak daleko, že si nechala udělat nový účes, začala chodit do fitcentra a dokonce se ho vydala špehovat, když jednou šel ven.

"Kam jdeš?" ptala se.

"Ven."

"Kam ven?"

"Ježišmarjá, nemůžu se jít prostě jen projít?"

"A proč se nejdeš projít se mnou? Proč se mnou nemluvíš? Jsem ti dobrá jen na praní a vaření. Proč nejdeš se mnou?"

Muž práskl dveřmi a šel.

Při jeho další procházce se Helena vypravila za ním. "Ano, je to odporné, ale já po třiceti letech soužití špehovala svého muže," vypráví. "Došel k rybníku, tam si hodinu poseděl, pak si dal malé pivo v blízké restauraci a šel domů. Stydím se za sebe ještě teď. Ale kdyby se mnou komunikoval, nic takového by mě nenapadlo," vypráví.

Mnoho žen, které si stěžují, že s nimi partneři doma nemluví, zároveň popisují, že jakmile se samy někam chystají, muži zpozorní. Najednou se vyptávají, kam jdou, proč a tak podobně. "Většina žen si totiž neuvědomuje, že muži se doma cítí šťastnějí a bezpečnější, když je žena doma, byť jí to za žádnou cenu nedají najevo," míní psycholožka Patricia Love.

Muži nekupují knížky, které se věnují různým partnerským vztahům, problémům, způsobům komunikace. Je ty knížky nebaví. Devadesát procent podobných příruček je primárně psáno pro ženy. Není tedy divu, že pro ženy je komunikace, vyjadřování citů a pocitů důležité a jsou v nich mistryně. Ovšem muži vlastně vůbec nevědí, co po nich ženy v tomto směru chtějí. Věta "ty se mnou nekomunikuješ" je pro muže přímo zdrcující. Co si pod tím mají představit? "Dlouho jsem přemýšlel, co žena míní, když říká, že s ní nekomunikuji," vypráví šedesátiletý Karel. "Pak jsem jí schválně jednou před odchodem z domova řekl, že jí to sluší. Řekl jsem: Mamko, ty jsi ale kočka." Zlostně se na mě podívala a řekla, ať si z ní nedělám legraci."

Tak si na závěr dejme ještě jednu část z knihy Jak beze slov vylepšit své manželství. Ta hovoří za všechno a možná, když si na ni občas vzpomeneme, dojde nám, že naše, i když mlčenlivé partnerství, je vlastně fajn:

"Muž se domnívá, že dobře plní úlohu ve vztahu, když dokáže se ženou odpočívat v téže nebo sousední místnosti. Žena si však myslí, že muž ve vztahu selhává, protože s ní nemluví."

Tak pánové, aspoň občas doma něco řekněte, my budeme rády.