Gambleři jsou i mezi seniory

Věřte nebo ne, mezi seniory přibývá těch závislých na hracích automatech a sázkách. Ano, gambleři se vyskytují ve všech věkových kategoriích.

Paní Zuzana z Prahy nedávno zjistila, že si její otec půjčuje u kamarádů peníze a nevrací je. Nechápala proč, tatínek má totiž důchod přes třináct tisíc korun, žije sám a za byt platí kolem pěti tisíc. Nemá žádné zájmy, koníčky, necestuje, neutrácí za drahé jídlo, nechodí do hospody. „Myslela jsem, že má spíše naspořeno, ale nenapadlo mě, že má finanční problémy. Jeho dlouholetý kamarád a soused mě taktně upozornil, že se řítíme do maléru, protože otec si běžně půjčuje a dluží. Když jsem se ho na to později zeptala, tvrdil, že to je nesmysl. Ale podle toho, jak se rozčílil, mi bylo jasné, že je to pravda,“ vypráví Zuzana.

Začala pátrat a zjistila, že její čtyřiasedmdesátiletý tatínek sází na sportovní zápasy. A to hodně. Když je v minusu, občas si jde sednout k hracím automatům. „Vysvětlil mi to tím, že se tak snaží nahnat zpět ztrátu. Přiznal, že jednou takhle na jeden zápřah prohrál celý důchod,“ vypráví zoufalá dcera. Dluhy za otce uhradila. Jenže on jí za to není vděčný, naopak. „Řekl mi, že jsem ho tím ponížila, že by na ně vydělal. Jak? Dalším hraním asi. Tvrdí, že kvůli mně si teď o něm lidé v domě říkají, že je gambler. Že se mu už ani nechce vycházet ven. Propadá do depresí, je stále protivnější,“ říká.

Výjimečný případ? Nikoli. Karel Nešpor, odborník na léčbu závislostí říká, že senioři mezi gamblery nejsou výjimkou. „Masivní rozšíření hazardu nastalo v České republice už po roce 1990. Vzhledem k tomu lze předpokládat nárůst počtu patologických hráčů vyššího věku. Oni nám prostě stárnou. Objevují se nejen v zařízeních specializovaných na léčbu návykových nemocí, ale v souvislosti s depresivními obtížemi i v ordinacích psychiatrů,“ vysvětluje. Tvrdí však, že právě senioři se se svými obtížemi chodí svěřovat málo a je přesvědčen, že těch závislých na hraní je mnohem více než těch, o kterých se ví. „Senioři jsou více izolovaní, méně informovaní o možnostech léčby, obávají se stigmatizace, proto své problémy často neřeší. Problém je u nich v tom, že hazard j spojen se značným stresem, což působí i nemoci interní nebo je to zhoršuje,“ vysvětluje Karel Nešpor.

Setkal se například s mužem, který se začal léčit v šedesáti třech letech. A to poté, co prohrál najednou celý důchod. „Pacient se svěřil bratrovi s úmyslem ukončit život a bratr dal podnět k jeho hospitalizaci. Pán hrál automaty přibližně od pětapadesáti let, problém se zhoršil, když v jednašedesáti nuceně musel odejít do předčasného důchodu,“ zmiňuje Karel Nešpor.

Obsluha jedné ostravské restaurace potvrzuje, že u automatů sedí poměrně dost mužů vyššího věku. „Znám je, často jde o bývalé horníky, kteří mají slušné renty a mohou si dovolit peníze do automatů házet. Jsou to chlapíci kolem šedesátky a vždycky, když je pozoruju, říkám si, kdybyste raději sedli na kola nebo jeli k moři za ty vaše prachy,“ říká dvaadvacetiletá servírka.

Odborníci na léčbu závislostí se shodují, že gamblerství ve vyšším věku probíhá poněkud jinak než v mládí. Buďto se týká lidí, kteří hrají dlouhodobě a prostě zestárli. Nebo těch, kteří začali hrát až ve vyšším věku. Zpravidla proto, že odešli do penze a najednou neměli co dělat. Posezení u piva v hospodě se rozrostlo o občasné poškádlení automatu nebo nějakou tu sázku. Jenže závislost vzniká právě takto zdánlivě neškodně. „Častěji u těchto lidí vyššího věku, kteří mají problémy se závislostí, pozorujeme samotu, sociální izolaci, deprese, úzkosti, menší pružnost myšlení a někdy i naivitu ve finančních záležitostech. A nezapomínejme, že senior také dluhy z hazardu obtížněji splácí,“ připomíná Karel Nešpor.

V jedné ostravské rodině aktuálně řeší problém, že dědeček hraje poker přes internet. Problém je to proto, že ho to naučil vnuk. Vzájemně se podporují, půjčují si navzájem peníze. Malér nastal v momentě, když se dostali do tak velké ztráty, že se ji vnuk pokusil vyřešit krádeží peněz z úspor své sestry. „Děda se ho ještě zastával, byla to absolutně paradoxní situace. Teď si vyčítám, že jsme dědečka naučili pracovat s internetem. Vysedává u počítače celé dny, nikam nechodí a kdykoli ho na to upozorním, je na mě zlý. Což nikdy nebyl. Mám pocit, že s mu s tou závislostí mění osobnost,“ vypráví dívka, kterou bratr okradl.

Takže pozor. Tíživá životní situace, pocit nudy či samoty můžou vést k různým hloupostem. A ty děláme, ať je nám dvacet nebo osmdesát.