Už se o tom napsalo hodně, takže všichni znají ten scénář. Atraktivní program, exkurze, pohoštění. Vše zdarma, včetně dopravy. Jedinou podmínkou je účast na prezentaci nekvalitního výrobku, běžným způsobem neprodejného. Nedávné události nám ukázaly, že se nemusí jednat o výrobek, ale i o nekvalitní politiku.
Tedy, kdy a kde to začalo? Není těžké to vystopovat. Téměř jistě již před rokem, kdy se prezident republiky nesetkal na shromáždění studentů 17. listopadu na pražském Albertově s právě příznivým ohlasem. Zřejmě už tehdy se začala připravovat strategie pro letošní veřejné vystoupení hlavy státu na stejném místě a ve stejný den. Cílem samozřejmě bylo, aby se na shromáždění nemohl účastnit nikdo, kdo by neprovolával slávu Miloši Zemanovi. Úkol nesnadný, ale hlava státu má přece určité, nemalé možnosti.
Tedy v první řadě bylo nutno prostor uzavřít a vpustit tam jen prověřené příznivce. To se podařilo. Jestli si myslíte, že SPSS (svaz přátel sovětského svazu) je minulostí, mýlíte se. Má svojí nástupnickou organizaci a právě její předsedkyně si prostor zamluvila na 17. listopadu jako organizátorka shromáždění a studentské organizace měly smůlu. Pak už zapracovala policie. Prostor vyklidila a uzavřela a před příchodem hlavy státu prohledala, z důvodu bezpečnosti. Studenti, kteří chtěli navštívit pomník, jež tento památný den připomínal, do prostoru vpuštěni nebyli. Pak tento uzavřený prostor předala organizátorům a ti už policii dávali pokyny, kdo má být vpuštěn a kdo nikoliv.
Jana Macalíková, mluvčí policejního prezídia situaci vysvětluje takto: „Úkolem policie bylo zabezpečit to prostranství pro chráněnou osobu číslo jedna, což je prezident republiky. Udělali jsme pyrotechnické kontroly a celý ten prostor jsme takzvaně zarežimovali. Poté, co jsme takto zarežimovaný a prohlédnutý prostor bezpečný předali organizátorovi, bylo už na něm, koho vpustí dovnitř. To už není záležitost Policie ČR.“
Snahu studentů položit květiny při výročí 17. listopadu k pamětní desce na pražském Albertově, kde se mělo o několik hodin později konat shromáždění příznivců prezidenta Miloše Zemana, označil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček za připravenou provokaci. Řekl to ve středu v České televizi.
Po zkušenostech z minulého roku, letos byl před tribunou vymezen uzavřený prostor do vzdálenosti, na kterou by bylo možno cokoliv hodit. Tento prostor by vypadal podivně, když by zůstal prázdný. Naopak, naplněný občany, kteří provolávají slávu Milošovi Zemanovi a nesou i příslušné oslavné transparenty, to by byl obrázek pro média. Ať celá republika vidí, jak Pražané oslavují svého oblíbeného prezidenta.
Kde vzít těch několik desítek lidí provolávajících slávu a nadšeně tleskajících při projevu? Zda to dostal hradní kancléř Vratislav Mynář za úkol a nebo se sám nabídl, že to zařídí, to není rozhodující. Ale po té, co ho prezident nechává v úřadu navzdory tomu, že neprošel a nikdy ani nemůže projít zákonem předepsanou bezpečnostní prověrkou, je tak loajální, že bych sázel na jeho vlastní iniciativu.
Kancléř pochází z moravské obce Osvětimany. Zde je známou a veřejně velmi činnou osobou, podnikatelem a členem zastupitelstva. Proto se také zde objevily plakátky, zvoucí na zájezd, který se je tak shodný se zájezdy, které organizují ostatní „šmejdi“. Zdarma zájezd do hlavního města. Zajištěna nejen doprava, ale i atraktivní exkurze do veřejnosti nepřístupných prostor Pražského hradu, kde bude připraveno pohoštění. Ovšem s účastí na shromáždění na podporu prezidenta. Zadarmo vám nikdo nic nedá. To je samozřejmé. Z náměstí odjíždí v 9:00 hod. autobus. Druhý autobus byl vypraven ze Zlína. Prakticky byla celá akce organizována soukromými osobami. Nejen starostou obce Osvětimany Otakarem Berkou (KSČM), ale také asistentkou náměstka hejtmana Zlínského kraje Hanou Petržalkovou. Ta uvedla, že z pověření 1. místopředsedy KV SPO (Zemanovců) Lubomíra Nečase.
Po příjezdu do Prahy byly účastníkům rozdány připravené transparenty s velkým, výrazným nápisem „AŤ ŽIJE ZEMAN“. A to ve dvou variantách. Jedna varianta byla jen text a druhá s textem a podobiznou. Starosta zařídil průchod do prostoru přímo před podiem. Jakým způsobem probíhal nábor ostatních „příznivců“, kteří byli po skupinkách na shromáždění vpouštěni, to nelze prokázat. Jistě na shromáždění byli i příznivci Martina Konvičky, předsedy hnutí „Blok proti islámu“, který se na pódiu také angažoval.
Po úspěšné demonstraci autobusy zájezdu zamířily na Pražský hrad. Projely bez jakékoliv kontroly do garáží prezidentské kanceláře a tito privilegovaní návštěvníci bez bezpečnostní kontroly byli provedeni reprezentativními prostorami, do kterých mají šanci vstoupit jen ti nejvyšší domácí a zahraniční političtí činitelé. Pozdravil je sám pan kancléř a nabídl jim „drobné občerstvení“. Podle fotografií a filmových záznamů docela dost bohatý raut. Elegantní číšníci, luxusní nádobí. Jak pro zahraniční diplomatickou návštěvu.
Není divu, že se zájezd líbil účastníkům i pořadatelům. Mně osobně ne. Kdo ho financoval, se zatím nepodařilo žádnému novináři dohledat. Když bychom si objednali podobný zájezd u cestovní kanceláře a k tomu tak bohaté pohoštění s obsluhou u cateringové společnosti pro cca 80 lidí, to by se nám asi protočily panenky. Ale jak už jsem zde v textu uvedl, nic není zadarmo. Když se chci prezentovat v médiích jako populární politik a přitom jím nejsem, to se musím dost plácnout přes kapsu. (Přes státní?) Nejde jen o peníze. Otázek je víc. Ale ty už si položte sami.
Článek je psán na základě všeobecně dostupných, formálně ověřených, veřejněprávních zdrojů. Např.:
Česká televize
Lidové noviny
Ukacko.cz
Blesk
Eurozpravy.cz
Parlamentní listy
Pošlete odkaz na tento článek
Možná někomu bude moje trápení připadat malicherné, ale nemám komu se svěřit. Nemám blízkou kamarádku a nejsem typ, který by o osobních…
Je konec čtyřicátých let minulého století. Mladý hezký muž se ohání v otcově kolářské dílně. Tovaryši a učedníci mají již volno a on tady…
O politiku jsem se, nevím proč, zajímala už od dětství. Nemám ráda nespravedlnost a hlavně násilí na lidech a zvířatech ve všech formách.…
Také brouzdáte po internetu? A čtete novinky a komentáře k jednotlivým zprávám? Já občas ano. Kdysi jsem narazila na zprávu, že na…
Dokud se budu hýbat a dokud budu dýchat, půjdu ven. Mezi lidi. Někteří jste prevíti, ale přesto vás mám rád. Jako ten svět strakatý.
Sleduji to s němým úžasem, který občas přechází v pobavení a občas ve znechucení. Naposledy to bylo, když nejmenovaná firma odstranila z…
Stojím na zastávce tramvaje u Anděla směr Řepy. Obtěžkaná dvěma taškami netrpělivě vyhlížím tramvaj. Přijela, ale končila na Kotlářce a to…
Ano, důvod k oslavě čehokoliv se vždycky najde. Nejčastější bývají narozeniny a svátky. Většinou to jsou členové našich rodin, dále rodiče…
Bída a zmar. Česko odjíždí z Eura s jediným získaným bodem za remízu s Gruzií. Ve třech zápasech Češi nepředvedli nic mimořádného, vlastně…
Chvíli sedíš v kavárně, bavíš se s lidmi, s přítelkyní, usmíváš se na pohledné servírky, popíjíš víno a vůbec ti nevadí, že je venku…
Vím, že uvedené téma by mělo být určeno spíše mladší generaci. Nás se to ale také bytostně týká. Chtít musíme vstát a provést hygienu. Kdo…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Ten, kdo cestuje výhradně vlastním vozidlem, je ochuzen o více či méně zajímavé situace v prostředcích hromadné dopravy. Může však…
Radosti života. To je hodně vděčné téma. Ať už je to jakýkoli úspěch, výhra v loterii, krásný den, láska, dobrý oběd. Jsou ale i radosti…
Jeden z momentů, proč jsem se ponořila do jejich "života", bylo zjištění, že v zrcadle na dveřích naší skříně jsem útlejší než při pohledu…
Obyčejnému člověku budiž věčná sláva. Takový anonymní člověk to obvykle nemá v životě lehké. Sice vytváří, ať už rukama, či hlavou, většinu…
Lidé se kvůli lásce trápí i umírají. Je to vlastně jen rozmnožování, které probíhá mezi živočichy v přírodě. Je to především o zachování…
Důchodová kalkulačka mi svěřila, že za rok můžu do důchodu. Půjdu? Rozhodnout se není vůbec jednoduché. Příjmy ze zaměstnání mi nyní…
Ano, mám moc rád klid. Sice ne pořád, ale občas taková potřeba nastane. V tom případě vyndávám z uší obě sluchadla, neboť když jsou…
Je pozdně večerní neděle. Sedím ve své oblíbené hospůdce, na stole je vedle sklenky vína i zápisník s propiskou a mám fůru času se…
Takový obyčejný důchodcovský web, kde si babičky vyměňují recepty na borůvkové koláče a dědkové diskutují o velikosti prostaty? Kdepak, to…
Je toho dost, jako u většiny lidí. Vesměs to jsou ale běžné záležitosti. Hlavně nemám rád extrémy. Velké horko, velkou zimu, velké řeči,…
Pomlouvání je druhá lidská vlastnost po závisti, která se mi příčí. Dejte si pozor, jak nasloucháte někoho, který jiné špiní. Jistě ani vás…
Nemám příliš rád podobné úvahy, protože ubírají člověku náladu a optimistický pohled na svět. Jenže současná, více než dramatická, situace…
Zkusím být ostrým filmovým kritikem. Mnozí mě teď zatratí. S manželkou jsme byli na filmu Amerikánka. Chci vás varovat – do kina na to…
je reklama jen pro mladé? Myslím tím situační fotky, které propagují zboží. Copak křečové žíly, inkontinence, hemeroidy a další se týkají…
Přemýšlím, jestli tato úvaha nevyznívá příliš bilančně. Doufám ale, že ne. Snad jen trochu. Už jsem v některých předcházejících glosách…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Tak jsem si nedávno uvědomil, že čím jsem starší, tím méně se na něco těším. A je úplně jedno, na co. Okruh mých možných těšení se s…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční…
Sociální sítě jako fenomén doby nelze podceňovat. Tak i starý pán nemohoucí dohnat a předehnat ty mladé, ba ani vyrovnat se jim, snaží se…
Přestože mám interprety z devadesátek ráda, když jsem se dočetla o přípravách vzpomínkového koncertu na slavné představení muzikálu Jesus…
Nad zážitky z loňské zářijové dovolené jsem se zamyslela po přečtení článku "I s malými dětmi mám právo na dovolenou i zábavu", který byl…
V neděli jsem měla narozeniny, jak řekla moje sestra Eva, poslední holčičí. To už pak budu kluk? Je pravda, že když jsem si šla večer…
Jsem divná já, nebo jsou divní ti, co chodí po ulici v teplákách? Když jsem byla malá, patřily tepláky do výbavy prakticky každého dítka.…
Tak jsem doma, při sklence střiku, přemýšlel o tom, co mi ten nový rok 2025 vlastně přinesl dobrého. Ale aby bylo jasno. V žádném případě…
Někde hluboko v nás – v podvědomí, ve svědomí – je ukryta banka, kam ukládáme aktiva i pasiva, pozitiva i negativa vyplývající z našeho…
Citáty jsou delikatesní jednohubky pro ducha čtenáře či posluchače – nasládlé i natrpklé. Jsou zahuštěnou esencí z tvorby slavného autora,…
Proč je třeba krotit ženu? Komu to prospěje? Děje se to ještě dnes? A dovolí si nějaké divadlo uvést v současnosti tuto hru na scénu? V…
O relativitě času jsem už párkrát psal. A tak se nechci moc opakovat. Jenže ta relativita na mne doléhá čím dál, tím víc. Čím jsem totiž…
Reklamní urologické přestávky patří nedílně k výdobytkům televizní doby. Při jedné z nich jsem k vlastnímu úžasu, patrně nedostatečným…
Jak praví naše moudrá Wikipedie, minisukně je krátká sukně, kterou nosí převážně ženy. No, v dnešní době to píši s určitou mírou smutné…
Jaro za dveřmi a moje Múza mě opustila! Přemýšlím ráno, cestou do práce, v tramvaji a autobuse o čem psát. Většinou mě totiž napadají…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.
Můžu, ale i nemusím. Každý se snažíme vybrat partnera, který nám vyhovuje a imponuje. Mladé dívky a ženy musí do výběru ještě zakomponovat,…
My, starší ročníky, si ještě pořád pamatujeme, jak úžasné bývaly. Křupavé, voňavé a ručně stočené do takového dlouhého maxirohlíku. Jenže…
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal…
Tak jsem si po nějakém čase opět otevřel, již před spaním, zajímavou knihu amerického autora Arthura Blocha „Murphyho zákony“. Je to…
Poslední dobou žasnu. Všude se mluví o menstruační chudobě. Reportáže nás seznamují, jak je v tomto směru instruována mládež školou povinná…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A…
Čas je mnohoznačný pojem. Můžeme si ho vyložit jednak jako obecnou filozofickou kategorii, nebo spíše jako časoprostor, který je dán lidem…
„Ukaž, otoč se… Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky. A tu košili si zítra…
Nevím, proč zrovna v hospodě mívám obvykle myšlenky, které vůbec nesouvisí s prostředím, které je kolem mne. Dnes jsem si například, při…
Jedna byla postavou skutečnou, druhá románovou. Obě žily v polovině 19. století, obě byly krásné, vdané, obě byly matkami, obě byly…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné vlastnosti, velký nos, dům nebo dluhy, záleží na štěstí a počtu…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s otevřenýma nebo zavřenýma očima – a sním. I když mé mírně melancholické povaze…
Bože, vy vypadáte o 10 let mladší a jak jste štíhlá! To snad není možné, po třech dětech! Je to možné. Já jsem ty tři děti porodila před…
Kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme mě uchvátila a potěšilo mě, že byla převedena na filmové plátno, lépe řečeno na…
Když je tělo bolavé, hlava bývá obvykle prázdná. Nechce se jí moc myslet. Ať se snažím sebevíc, nic moudrého z ní nejsem teď schopen…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne