V dnešním parném dni, kdy se mi nechce ani na zahradu, sedím u počítače, pročítám články, které jsem nestihla přečíst – měla jsem jiné naléhavé povinnosti. Na jeden článek nemohu nereagovat. Napsat komentář k článku myslím už nepřipadá v úvahu, nikdo by to nečetl, řeším to touto formou. Článek se jmenuje Širé, rodné lány, buďte vy nám požehnány od autorky Mileny Douškové.
Nejprve k článku samotnému (omlouvám se, ale musím uvést na pravou míru některé nepřesnosti):
- úvodní fotografie určitě nezobrazuje českou nebo moravskou krajinu – naše kostelíky jsou jiné.
- pisatelka píše, že procházela lány obilí, které se mělo do měsíce sklízet, a náhle se objevila žlutá záplava. V té době, kdy dozrává obilí, již řepka dávno odkvetlá. Ta kvete v květnu. V době, o které pisatelka píše, jsou již řepková pole zelená, spíš šedozelená. Viděla-li jste, paní Mileno, ještě žluté pole, byla to hořčice. Ta se ale pěstuje v mnohem menší míře.
- další nepřesnost, nebo spíše neinformovanost, která je v článku je, že se mouka k nám dováží. Je tomu přesně naopak, z naší republiky se obilí vyváží.
Souhlasím s paní Milenou v těchto bodech:
- píše, že se vytratila úcta k polím. S tím souhlasím na 100%. O příčinách tohoto stavu se napsalo mnoho, dnes se tímto problémem nechci zabývat, je to na dlouhé psaní. Musím napsat, že rozum mi zůstává stát a srdce krvácí, vidím-li, jak se zabírají nová a nová pole na stavbu nových skladů a hangárů. Nic nemám proti těmto stavbám, proč se ale staví na nejúrodnějších rovinatých polích v Polabí, kolem Prahy?
- souhlasím též s názorem pisatelky na dovážené potraviny. Mám ale otázku: Proč se to vše k nám dováží? Odpověď: Protože to naši lidé kupují. Nekupujme to, a nebude se to dovážet. Pamatuji si doby, kdy vše, co bylo z dovozu, bylo podle většiny obyvatel naší země „nej“.
Nad vším tuzemským se ohrnoval nos. A máme, co jsme chtěli. Konzervárny zkrachovaly, většina provozů musela omezit výrobu, protože nebyl odbyt.
Na závěr se chci zastat řepky, která je neprávem zatracována.
Rozkvetlé žluté pole jsou krásné. Už moje babička říkala, že co je hezké, je taky užitečné. Posuďte sami podle obrázků od nás z Českého středohoří. Ale teď vážně.
Snad všichni vědí, že se musí plodiny na polích střídat, říká se tomu osevní postup. Nemůže se pěstovat jenom obilí. Řepka do osevního postupu „pasuje“. Stejně tak se nemůže pěstovat několik let po sobě na jednom poli řepka. Vím, jsou takoví „zemědělci“ – jsou to převážně velké akciovky nebo s.r.o., brzy na to ale doplatí, až se jim na poli přemnoží choroby a škůdci.
Další mýtus je, že jsou z řepky enormní zisky. Jak kdy. Řepka je plodina velice náročná na finance – drahá osiva, prostředky proti chorobám a škůdcům jsou rok od roku dražší, a když se řádně nepohnojí (hnojiva taky stále zdražují) výnosy sotva zaplatí náklady. Navíc je citlivá na počasí. Když se zaseje, musí napršet, aby včas a pravidelně vzešla. Nejkritičtější období je zima, nejhorší jsou holomrazy, ty dokážou zničit porost na celém poli. Nezmínila jsem se o dřepčících, hraboších, blýskáčcích a jiných potvorách a houbových chorobách, stále se musí něco hlídat.
Řepka je náročná na agrotechniku. Musí být zaseta do 20. srpna, jinak nestačí do mrazů odrůst a zimu nepřečká. To je důvod, proč se například v naší oblasti v minulosti řepka v takové míře nepěstovala. Znám to ze zemědělského družstva, kde jsem pracovala. Řepka se nepěstovala proto, že se to nestíhalo, nebo se pěstovala jenom na minimální ploše.
Co jsem napsala výše, je obhajoba řepky očima zemědělce. Z celospolečenského hlediska je řepka nenahraditelná pro tukový průmysl. Řepkový olej je, snad po olivovém, nejzdravější.
Na závěr se chci zmínit o přimíchávání řepkového oleje do nafty. Na to jsou různé názory, já sama nedokážu posoudit, je-li to správné. Jedno je ale, podle mého selského rozumu, na tom všem pozitivní. Existuje „plán B“. Tím mám na mysli to, že kdyby došlo k nejhoršímu, naftová krize, zastavení dodávek nafty a jiné katastrofy – máme řepku a poradíme si sami.
Není nad optimistickou mysl!
Pošlete odkaz na tento článek
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a…
Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě…
A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční…
Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.
O čase jsem už napsal ve svých předcházejících knihách docela dost. Škoda, že člověk nemůže někdy čas na chvíli zastavit, aby si vychutnal…
Když se nad sebou někdy zamyslím, tak si uvědomuji, že jsem občas hrubě nespokojený se svým stavem a vůbec s životem. A stěžuji si. A…
Zdědit můžeme opravdu kde, co. Movitého i nemovitého. Třeba špatné vlastnosti, velký nos, dům nebo dluhy, záleží na štěstí a počtu…
Letní snění – moc hezké téma. Příjemná představa – ležím s otevřenýma nebo zavřenýma očima – a sním. I když mé mírně melancholické povaze…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne