Soukromý Vesuv

Bohdan Obrtlík je člověk nezručný. Za celý svůj dosavadní život se naučil akorát řezat dřevo na elektrické cirkulárce a kosit trávu kosou Brežněvkou. Kosení provozuje pouze na své zahradě, kde je tráva jediným produktem matičky země. Na sousedním pozemku se téže činnosti souběžně oddává babička Moutelíková, stará to selka. Bohdan nikdy neseče ve stejnou dobu, protože by propadl pocitu méněcennosti.

Zahrada se rozprostírá za rodinným domkem. Musí se do ní zdoláním prudkého svahu. Domek stojí na kopci a problémy s vodou jsou letité. Doprava vody k zalévání se stala Bohdanovou noční můrou. Jeho celé mládí bylo spojeno s konvemi na mléko, každá na dvacet pět litrů. Co jen se nahrabal po svahu se dvěma konvemi v dobách, kdy se rodiče snažili pěstovat ještě něco jiného kromě trávy.

Nenáviděný kus rodné hroudy je také osázen ovocnými stromy. Otec Jaromír byl totiž velkým zahrádkářem. Stejně jako nenáviděné konve připomínají Bohdalovi mládí, nikdy mu z mysli nevypadnou knihy Rok práce v zahradě a Pomologie. Pořekadlo, že jablko nepadne nikdy daleko od stromu, se v tomto případě nepotvrdilo. Zakutálelo se hodně daleko. Otce tento nezvratný fakt velice rmoutil. Jakmile zjistil, že kluk je knihomol a ve třídě vydává třídní časopis Letící šíp, pravil:,, Bohdane, kdyby ses místo čtení a psaní blbostí věnoval zahradě, kam by se na tebe hrabal soudruh Mičurin!“ Otec byl zahrádkář experimentátor. Na jednu třešni narouboval několik druhů ovoce a vypěstoval mrazuodolnou broskev. Její plody byly sice trvanlivé, leč nepoživatelné.

Jak je patrno, zahradou se Bohdan chlubit nemohl. Celkový dojem však nahrazuje dvorek. Ačkoliv je to k nevíře v rodinném domku bývalo za první republiky hospodářství a ve chlévě kráva a prase. Příchozí se musí nutně rozhlédnout a kroutit hlavou. Je to stejné, jako když ve skanzenu lidových staveb uvidíte světnici obývanou rodinou s patnácti dětmi. Bohdan se rozhodl. Hliněný dvorek se vydláždí a dva bývalé chlévy se zazdí bílými cihlami. Touto stavební úpravou zmizí historie. Nová bílá stěna zakryje stopy po selské minulosti bývalých majitelů. Dvorek opatřený dlaždicemi dvacet na dvacet byl vyspádován tak dokonale, že míč vhozený na kterémkoliv místě se zatoulal k roštu místní kanalizace. Do zahrady byly také instalovány zbrusu nové betonové schody. U všeho byl nezručný majitel domu jen jako přidavač.

Jednoho dne se na vesnici přihnala katastrofa jako na Roubalův statek. Bouře několikrát za sebou způsobila průtrž mračen a zapřičinila přívaly vod z polí. Voda se hrnula zahradami a zaplavovala dvorky pod nimi. Lidé museli otevírat průjezdová vrata. Někde se nespoutaný živel proháněl chodbami a zaplavoval sklepy. Všechny domky v sousedství proběhly tímto martyriem. Ne však Bohdanův! Bohdan seděl na židli fascinován zajímavým úkazem. Za prosklenou stěnou sledoval Niagarské vodopády! Voda se hrnula ze zahrady, po schodech se patřičně vlnila a dlažba ji svedla do kanalizace. Stačilo akorát odstranit rošt! Hasiči se rojili kolem domků, Bohdan jenom přihlížel. A tu sousedka Francka ukázala prstem na suchého a nepostiženého souseda a křičela:,,To je on, ten to všechno zavinil. Za zahradami vykopal strouhy do našich dvorků!“ Načež nařčený ji oslovil:,, Vážená sousedko. Už jste mne někdy viděla na brigádě?“ A tak si nezručný jedinec dokázal přiblížit krásu vodopádů do vlastního příbytku.

A aby slávě dvorku nebyl konec, pořídil si ještě jednu atrakci. Napadlo jej, že ty zazděné chlévy jsou vlastně prázdné. Proboural strop jednoho chléva a vytvořil jakýsi jícen sopky. Otvorem se pak léta dovnitř vhazoval odpad. Tráva, větve, nepotřebné krabice, žádná křeč. Jícen byl nenasytný.

Oba rodiče zemřeli, Bohdan se na stará kolena oženil. Žena se začala vyptávat na tajemství stěny z bílých cihel. Vůbec se jí nelíbil sklad odpadků uvnitř rodinného domku. První rodinná hádka vygradovala. Hospodář uchopil barel s naftou. Nepodpálil stavení, jak by se patřilo podle katastrofického scénáře. Vyběhl nad sklep a obsah barelu nalil dírou dovnitř. Pak zapálil!

Několik týdnů se nad dvorkem domu popisné číslo 155 vznášel štiplavý kouř.Jablko padlo těsně vedle stromu. Otce, jako experimentátora zahradního, vystřídal experimentátor dvorečkový. Nedokázal vypěstovat nové odrůdy ovoce, ale zprivatizoval dva přírodní výtvory. Kromě jeho Niagarských vodopádů spatřil světlo světa i soukromý Vesuv!

Soukromý Vesuv

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více