Jednou přijela do Prahy se skupinou turistů starší žena, která byla jejich vedoucí. Jmenovala se Bertha. Tato velice sympatická dáma vyzařovala nesmírnou energii a optimismus, čímž se velmi lišila od svých vrstevnic. Po celé dny byla veselá a neustále měla dobrou náladu. Jeden večer byla na programu večeře s folklórními písně, cimbál, a Bertha se těšila, jak si zatancuje. Při večeři hráli muzikanti lidové písně, skupina Řeků spontánně a divoce tančila na parketu. Bertha při jídle po nich pošilhávala, a jakmile dojedla, vběhla na parket do kruhu Řeků a začala s nimi tančit. Řekové ji okamžitě přijali mezi sebe. Když hudba dohrála, přiběhla na chvíli ke stolu, abychom si spolu popovídaly.
"Jsem původem Maďarka, ale už za Marie Terezie se celé generace našeho rodu odstěhovaly do Tyrol. Moji rodiče po roce 1945 odjeli do Německa a žili v Mnichově. Od třetí třídy jsem chodila do německé školy, celou střední i vysokou jsem absolvovala v němčině."
"Tak to je tvoje mateřština, co?"
"Jo, myslím v němčině, v maďarštině se mi plete přízvuk. Tu zapomínám, protože ji neužívám."
Hudba začala hrát a už byla Bertha v kole. Celý den se starala o skupinu, o to, aby se nikdo neztratil, ochotně všem pomáhala. Celý den v ruchu a shonu, tedy, jak se tak říká, v jednom kole a teď chtěla být doslova v kole, duše i tělo se domáhalo uvolnění. Po delší chvíli se vrátila, aby pokračovala v hovoru.
"V Mnichově jsem vystudovala medicínu. Na kongresu jsem se seznámila s italským lékařem. Já se do něj strašně zamilovala. Byl o 17 let starší. Vdávala jsem se z velké lásky a měli jsme spolu tři děti. Dvě dcery a syna. Teď mám sedm vnuků. Můj muž byl vysoký, rusovlasý s hnědýma očima. Všichni vnuci mají jeho oči. Poslední má modré. A běda, jestli teď to, co se narodí, nebude mít modré oči jako já," žertovala Bertha.
"Já si jdu zatančit…"
Aniž by dokončila své vyprávění, byla zase v jednom kole, tančila opojená hudbou, jídlem, vínem, vyzařovala uvolnění a radost z tance.
Skupina už byla po večeři a jelikož to byla starší klientela, lidé začali dávat najevo první známky únavy a chuť odejít. Ale Bertha byla v jednom kole, smála se, zpívala, jakoby nic jiného neexistovalo, než hudba a tanec. Když hudba přestala hrát, zase se ocitla v mé společnosti a pokračovala v hovoru.
"Jsem už osmadvacet let vdovou. Víš, já jsem v životě vždycky vzpomínala jen na to dobré, to špatné jsem chtěla zapomenout. Představ si, že ve skupině je muž, kterému manžel operoval kyčle. A on mně ukazoval jizvu. Mě to tak dojalo. Manžel kouřil šedesát cigaret denně. Zemřel na rakovinu plic. Já jsem v šestapadesáti zůstala sama v domku. Nevěděla jsem, co s časem. Tak jsem se rozhodla dělat průvodkyni. Já projela skoro celý svět. Už zase hrají, jdu si zatančit. Miluji tanec. Moje švagrová taky. Ta do devadesáti protančila celou noc."
Přistoupil ke mně jeden starší pán. „Nemohli bychom už jít domů? Je jedenáct. Celý den jsme prochodili, skupina je unavená.“
„Ano, řeknu Berthě a půjdeme. Už se vrací.“
Ale Bertha o odchodu nechtěla ani slyšet. „Ale vždyť je brzo, sundám si svetr, je tu horko. Přece teď nepůjdeme do hotelu.“
Starší pán se užasle díval na Berthu. Bertha zmizela mezi tanečníky, kteří utvořili kruh a začali tancovat kolem stolů.
"Kolik jí může být? Ta je k neutahání. Sedmdesát jí určitě bude." Povídal si pro sebe, mrzutě se díval na tanečníky a odcházel ke svému stolu. Ale Berta už byla zase v ráži a nic než tanec nevnímala. Vracela se ke stolu za dlouhou chvíli.
„Bertho, skupina je unavená, mají toho za celý den dost, řidič už čeká v autobuse. Budeme muset jít“, pokusila jsem se přemlouvat Berthu.
„Taková škoda. Tak ještě jednou a půjdem.“
„Bertho, můžu se si zeptat, kolik je ti let?“
„Dvaasedmdesát.“
A dala povel k odchodu.
| Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |
Pošlete odkaz na tento článek
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
A je to tu zase. Rok se s rokem sešel a já mám narozeniny. Letos jsem na to trochu vyzrála a pracovní oslavu jsem udělala společně s…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Někdy se stane něco, co zůstane v paměti dlouhou dobu, celoživotně. Počátek události nastal v polovině minulého století na druhém stupni…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Jedno z přikázání Desatera praví – Pomni, abys den sváteční světil. Dnes je významný státní svátek, a i když nejsem zrovna věřící, slunce,…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Jen si představte to štěstí! Přemýšlím, co k obědu, protože v těchto vedrech se mi tedy moc vařit nechce, a slyším, jak Jindrovi kvákla…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující…
Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z…
Dovolil jsem si luxus. Být líný. Nebyl to dobrý počin. Šlo mi o život. V neděli jsem se vrátil z dovolené na Slovensku. Někteří nad ní i…
Každý z nás proživá svůj životní příběh. Každý máme svůj příběh trochu jiný, ale jedno máme všichni společné. Jednou přijdeme a jednou…
Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální,…
Když jsem se stavila minulý týden u kamarádky Ivy na kafi, ptala se mě, jak to, že nic nepíšu, že to marně na íčku hledá. No nepíšu, teda…
"Vyměníme starý, oprýskaný, opotřebovaný a ošklivý nábytek, koberec a vymalujeme. Od vás potřebujeme, abyste z vnitřků skříní vše…
Nedokážu sedět sama doma, koukat na televizi. Vždy jsem byla ráda ve společnosti. Když manžel zemřel, je pro mě samota ještě horší. Cíleně…
“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela…
Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo…
Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
HOKEJOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 21. týden
Čeští hokejisté v těchto dnech bojují na Mistrovství světa ve Švýcarsku. Úspěchy i neúspěchy české…
- Foto dne