Díky trubkové karoserii potažené koženkou, byl velorex jediné homologované vozidlo na světě s plátěnou karoserií. Nebylo vozidla, které by mělo tolik přezdívek a neodolám je ve fotoreportáži používat. Měl jsem to čest být jedním z mála šťastlivců, kteří Prchající stan dlouhodobě řídili, a to už svých šestnácti let, protože na něj stačil řidičák na motorku. Však pod kapotou motorku vlastně měl a mnoho dalších zvláštností. Třeba na zpátečku se jen otočil chod motoru a stroj měl rázem čtyři rychlosti i dozadu. Celkem tedy osm. No kdo to má?

Zde je historický důkaz z rodinného alba. Máma táta, švagrová a neteř tvoří komparz rodinnému pokladu.

Mimo jiné velorexy rozdělujeme podle barev. V zeleném prý na předvolební mítinky s důchodci jezdil i předseda strany stejné barvy.

Červený Hadrák byl viděn i jako Safety Car při závodech formule 1.

Bíločervenou kombinaci používali hasiči jako vozidlo rychlého zákroku. Dalo se v něm do epicentra požáru přepravit až pět minimaxů.

Modrými Hadroplány jezdili nepostradatelní úředníci Československých státních drah, aby se dostali do práce dříve než vlakem.

Zhýčkaní miliardáři jezdí dodnes na golf jako vysmáté šedé myši, aby nebyli středem pozornosti a parkují mezi kontejnery.

Elegantně decetní Hadráček jako za škatulky.

Splašené trubky s původní karoserií.

Reprezentační krajkovaný Cyklo Král latinsky Velo Rex. pro hlavy států.

Netopýři měli různá využití, třeba jako vozidla k přepravě turistů

nebo svatební specialisté, protože do karoserie se dobře špendlí stuhy,

dále vozidlo velitelské nebo

jen k běžným nákupům.

Rozdělit se dají také podle států zaregistrované SPZetky aneb Montgomerák ve švýcarských barvách.

Německý Das ungewöhnliche Dreirad v překladu Neobvyklá tříkolka s kolečkem navíc.

V Maďarsku, je velice početný Velorex klub. Nejčastější přezdívku tu má Bőregér aneb Kožená myš.

Tento Hadrolet přijel patrně z Albánie.

Velorexové mají také svoje muzeum. Najdete ho v České Třebové. Mají zde rodiště, kde ho vymysleli.

Splašené trubky samozřejmě mají také srazy. Menší a komorní až

po monstr sraz v Boskovicích, kde má český klub základnu.

 Pohybují se jednotlivě,

v organizovaných skupinách

nebo tvoří nekonečné kolony.

Pokud řidiči v Motorce v pytlimají po jízdě žízeň, nemusí nutně do hospody.

Přestože mají startér, je prozíravé postavit Rychlé trubky z mírného

kopce, protože startér ne vždy funguje.

Interiér mají skromný, nezaplácaný ovládacími prvky a elektronikou,

ale současně s tím i elegantní.

Pokud se nejedná přímo o koženkového piráta, drobné prohřešky jsou s řidičem řešeny domluvou.

Historek s Velorexem mám nepočítaně některé až neuvěřitelné, a tak třeba jednu čerstvou. Nedávno v Poličce postávaly čtyři stroje, zjevně hledající kontrolní bod orientační jízdy.

Na to bylo třeba kolonu otočit. Jeden z řidičů vznesl otázku, zda to dají na jeden zátah. Moje odpověď ze zkušenosti byla rozhodně NE. Jestli mi něco na mazlovi vadilo, tak krátký rejd a otáčení na několikrát, i když na to většinou stačilo vystrčit nohu a stroj pár tempy od volantu odstrkat.

Vznikla z toho báječná motanice k úsměvům všech přítomných.

Platěný mercedes svoji elegancí předčí i věhlasné značky a navíc je to

dravec.

 

Pozděli jsem tři kola vyměnil za dvě, ale i tak se s nimi rád zastavímn a pokecám.