Můj svět
Karel předal kasu, shodil firemní mundůr a vydal se na cestu domů. Šel pěšky, neměl to daleko a večerní slunko ho příjemně hřálo do zad. Dnes mu zas Martina při doplňování zboží udělala jemný náznak, že by si dala říct.
Irena Mikešová
Naše paní uklízečka mne obdarovala dlouhým seznamem drogistického zboží, které je třeba zakoupit. Vydal jsem se tedy do našeho obchodu Družka.
Říká se, že změna je život. Takové koření života. Něco na tom rčení je. Život s přiměřenými změnami pak není fádní. Co ale dělat, když je jakákoli změna v nedohlednu.
Po rozvodu jsem žila sedm let sama. Pracovala jsem v ženském kolektivu a neustále jsem slýchala věty: chlapi za nic nestojí, nejlépe je ženské, když je sama a podobně. Ujišťovaly jsme se s kolegyněmi navzájem, že muže nepotřebujeme. Byla to chyba.
„Kdepak nějaké manželství nebo dokonce rodina, na to mám vždycky času dost, Helčo. Je mi sedmadvacet, tak si chci ještě něco užít, než dobrovolně strčím hlavu do chomoutu, víš?“
